„100% souhlas. A jen dodatek, že celý problém fake news je ve skutečnosti až následek, nikoliv příčina rozdělené společnosti. Tou je postupující rozklad autorit a demokratických institucí. Společenské příkopy je proto potřeba zasypávat, nikoliv prohlubovat,“ podotkl Vladimír Mlynář.

100% souhlas. A jen dodatek, ze cely problem fake news je ve skutecnosti az nasledek, nikoliv pricina rozdelene spolecnosti. Tou je postupujici rozklad autorit a demokratickych instituci. Spolecenske prikopy je proto treba zasypavat nikoliv prohlubovat. https://t.co/QZDU9SLCHq

— Vladimír Mlynář (@mlyvla) June 26, 2024

Reagoval tak na slova Adama Růžičky, jenž se zabývá svobodou projevu. Ten po přečtení textu o slovech Otakara Foltýna, jež mapoval server Aktuálně.cz, zkonstatoval, že možná Otakara Foltýna chválil předčasně. „Doufal jsem, že jde o nevkusný titulek (Kdo mě viní z cenzury, kolaboruje s Ruskem, říká Foltýn. Ke spolupráci vyzval i ANO), ale bohužel. Plné sdělení tu: ‚Já žádnou cenzuru dělat nebudu. A pokud někdo tvrdí, že ano, tak říkám: Prosazuje ruský narativ, jedná proti vlastnímu státu a je kolaborantem současného kremelského režimu proti zájmům České republiky‘,“ citoval Růžička a rozebral dle jeho slov „toto nestrategické komuniké od nového koordinátora stratkomu“.

„Foltýn je dalším z řady vládních pověřenců pro boj s dezinformacemi. To, co jsme viděli loni v rámci návrhů v akčním plánu, rozhodně k cenzuře mělo blízko a dává smysl, že někdo vysloví obavu z toho, že se něco podobného znovu plánuje pod novou pozicí. Je nešťastné, že koordinátor hned démonizuje, namísto toho, aby to pochopil a náležitě vysvětloval. Silácké řeči tohoto rázu se pro pozici nehodí. Měl by klidnit vášně, ne je jitřit,“ poznamenal Růžička.

„Můžu připomenout, že jsme tu měli neoficiální blokování webů na pokyn státu, u kterých se doteď neprokázalo propojení na Rusko a nikdo neposkytl zdůvodnění, na základě čeho byl seznam webů vytvořen. Tomu se zcela jednoznačně dá říkat cenzurní zásah. Dobrý začátek pro stratkom by bylo tohle vyjasnit, nikoliv dál dělat, že se nic nestalo. Ostatně v informačním vakuu se daří dezinformacím, jak se dozvídáme, a ústavní principy jsou jednou z 5 priorit koordinátora,“ dodal.

„Měli jsme tu též návrh zákona, aby se mohlo blokovat i oficiálně. Co jsem slyšel z jeho vyjádření, tak Foltýn tyto předchozí kroky schvaluje (i když nic podobného prosazovat neplánuje, ovšem z časových důvodů). Opět důvod, proč se leckdo může jitřit. A klidně je možné, že není důvod se bát, že tohle je jen zbytečná paranoia. Je úkolem šéfa stratkomu, aby tohle ale bral na vědomí a přesvědčoval. Už vás někdo někdy přesvědčil tím, že vás označil za kolaboranta s kremelským režimem? – Foltýn dále bagatelizuje obavy z cenzury, když hovoří o sociálních sítích, a tvrdí, že si zde každý může psát, co se mu zlíbí. Tady mi přijde, že vůbec neví, o čem mluví. V posledních několika letech jsme tu měli naprosto očividné zásahy do veřejné diskuse ze stran digitálních gigantů. Navíc regulace jako DSA a EMFA s sebou nesou mnoho otazníků, zda se podle nich nebude krátit svoboda projevu. Já jsem jeden z těch, kteří to nevidí tak černě, ale úpřímná odpověď je, že nevíme. Blazeovanost nového koordinátora ohledně možnosti cenzury na internetu mne moc neuklidňuje,“ uvedl.

„Cenzuru z jeho vyjádření chápe úzce jako přímé omezování ze strany státu. To je význam, jež též preferuji, ale jsem si vědom, že leckdo ‚cenzuru‘ vnímá šířeji a zahrnuje tam i měkké tlaky na omezování určitých postojů skrze společenskou ostrakizaci či dehonestování. Nebylo by moudré někoho urážet kvůli definičním rozkolům, což? – Ostatně je otázka, zda tohle měkčí pojetí cenzury nedává smysl. Připomínám, že jsme tu měli dokumenty týmu KRIT na vnitro, jež samy zmiňovaly, že je třeba provést naming & shaming atd. Měl by tohle dělat stát svým vlastním občanům? Spíš ne, bych řekl. Navíc tohle už se tak trochu dá brát jako stratkom a my nevíme, zda to Foltýn zrovna takto povede, či ne. Trochu to vypadá, že ano...“ podotkl dále Růžička.

„Ze zkušeností ostatních států (např. v Británii u PREVENT) vyplývá, že základem selhání stratkomu je nepochopení cílové skupiny. Zvlášť se zmiňuje nesmyslnost modelu, kde se zaměřujeme pouze na obsah sdělení ‚nepřítele‘ a na snahu sdělení přehlušit. Lidé nejsou pasivní přijímače, informace aktivně vyhledávají, interpretují a sami vytvářejí. Chceme-li někoho přesvědčit o tom, že se mýlí, musíme zjistit, proč tomu vůbec věří, co mu to přináší a jak to, že mu to dává smysl. – Nevím, jaká je strategie pana plukovníka. Zatím to vypadá, že káže konvertitům, a to navíc těm nejvíc vyhroceným. Obávám se, že tím si v důsledku odcizí nejen ty, jež s ním budou nesouhlasit od začátku, ale i ty (jako jsem já), kteří jsou názorově na stejné straně, ale vadí jim velikášská tlučhubatost. P. S.: Též mi nefunguje ta předběžná defenzivnost a ukřivděnost. Přečetl jsem snad každý rozhovor, co vyšel od nastoupení do funkce, a mám čím dál větší dojem, že to je nějak podivně osobní. No nic, tož hodně zdaru...“ uvedl Růžička závěrem.

Svobodou projevu a cenzurou se zabývá také Vladimír Mlynář, který před nedávnem vystoupil na akci Společnosti pro obranu svobody projevu. 

„Debata o fake news a svobodě slova je jen průvodním jevem problému, který je mnohem širší a zachvacuje západní demokracii. Nazval bych to následným zužováním politického mainstreamu. Dříve jsme žili v době, kdy široký politický mainstream a malé politické systémy byly základem stabilní demokracie. Dnes se z mnoha důvodů ten mainstream zúžil natolik, že systémy jsou stejně velké, možná i větší. Důvodů je mnoho. Rozpad tradičních médií, vyprázdněnost politiky, ale já za naprosto zásadní důvod považuji covid, který přinesl do společnosti naprosto brutální omezování svobod, dělení společnosti, nenávist, a to na linii nikoli ideové. Ani levicové nebo pravicové postoje v názoru na covid nehrály žádnou roli,“ podělil se Vladimír Mlynář o vlastní zkušenost.

Považoval za nutné říct, že v Evropě nikdy svoboda slova v tom absolutním americkém pojetí nebyla. „My se vyrovnáváme s dědictvím nacismu za druhé světové války, a proto si Evropa po druhé světové válce zvolila cestu svobodného prostoru s nějakými omezeními. Zato ve Spojených státech můžete, pokud neomezujete reálně práva někoho jiného, vykládat skutečně cokoli. V Evropě to nemůžete. Nejjednodušším příkladem je propagace nacismu. Čili volání po absolutní svobodě slova není evropskou tradicí a je zcela nerealistické. Debatu o fake news a svobodě slova vnímám jako debatu o dominantním postavení sociálních sítí jakožto sdělovacího prostředku dneška, a to nikoli jako debatu o svobodě, ale jako debatu o právu každého říkat své názory. Asi se shodneme a vždy to tak bylo, že ne každý má právo psát články do novin a že noviny měly vždy právo si vybírat, neboť byly odpovědny i právně za obsah,“ uvedl sám bývalý novinář.

Ovšem vstup sociálních sítí do společnosti otevřel legitimní otázku, jestli má každý právo ve veřejném prostoru vyjadřovat své názory. „Včetně šílenců, bláznů, konspirátorů, zločinců. Já si myslím, že postup, který volí Evropská unie ve snaze dostat tuto debatu do nějaké regulace, je naprosto nešťastným a nepřijatelným. Cesta, kterou se vydala, když bude naplněna do důsledků, musí skončit skutečnou cenzurou a čínským pojetím kontroly veřejného prostoru. Předpokládám, že se to nestane a že dojde na revizi těch nešťastných kroků. A to je jedna z otázek, kterou je třeba si položit, jestli je svoboda v Evropě ohrožena. Ohrožena je, ale určitě nebude v dohledné době dvaceti let, kam já dohlédnu, zcela zničena. Proto očekávám, že evropská svoboda slova zůstane zachována,“ vyjádřil se optimisticky Vladimír Mlynář.

Je přesvědčen, že klíčové téma není regulace komunikačních prostředků, ale navrácení trhu a svobodného prostoru mezi komunikačními prostředky. „To znamená rozbití monopolů a dominantních postavení sociálních sítí. A tím myslím něco podobného jako rozbití ocelářského monopolu ve 30. letech. Tedy násilné regulatorní rozdělení Mety, Googlu a dalších, které umožní větší pluralitu ve veřejném prostoru. To je podle mého názoru cesta, přičemž klíč samozřejmě leží ve Spojených státech, stejně jako s tím ocelářským průmyslem ve 30. letech,“ sdělil účastníkům druhého ročníku konference ke svobodě slova pořádaného Společností pro obranu svobody projevu bývalý ministr informatiky.

„Patřím ke generaci, která se brání používat slovo cenzura nebo totalita. Cenzuru a totalitu jsem zažil, a proto si myslím, že žijeme ve svobodné společnosti, kterou se někteří snaží nějakým způsobem sešněrovat. Ale rozhodně nežijeme ve společnosti, která je cenzurovaná nebo nesvobodná. Před rokem 1989 bychom se takhle nesešli. K cenzuře patří pronásledování těch, kteří ji obcházejí. A to není nynější stav. Já se bráním tomu srovnávání, že jsme jak za komunismu v 80. letech. Myslím, že fake news jsou problém a že oslabování demokratického systému tu existuje. Existují hybridní hrozby, a to, že se s nimi půl Evropy a naše vláda nedokážou vypořádat, neznamená, že se tím problémem nemáme zabývat,“ řekl Vladimír Mlynář a vyzval SOSP k tomu, aby se na příští konferenci zaměřila na to, co se dá v této věci pozitivního udělat.