Krize okolo pandemie koronaviru v plné nahotě odhalila, že Evropská unie nám nejen nepomáhá, ale škodí, a že globalismus ničí národní státy a jejich schopnost plnit základní funkce pro své občany. Proto je potřeba z Evropské unie vystoupit a obnovit soběstačnost našeho státu, aby byl na krize podobného typu do budoucna připraven. Hnutí SPD proto v parlamentu prosazuje přijetí referenda o našem vystoupení z EU. Nikdy do budoucna nelze vyloučit opakování podobné pandemie, ekonomickou či migrační krizi nebo válečný konflikt. Pro takové eventuality musíme náš stát připravit. Je také pravda, že ačkoli jsou národní státy Evropskou unií a globalismem do značné míry oslabeny, přesto byly jako jediné schopné krizovou situaci, byť s problémy, řešit.

Evropská unie se mohla v počátečním stavu pokusit nějakým způsobem zkoordinovat opatření proti koronaviru a postiženým státům zajistit pomoc. To se ale nestalo. Teď Brusel přichází s křížkem po funuse a kritizuje státy, že se zařídily samy a uzavřely hranice. Místo pomoci přišlo peskování. Unie je hadí a šakalí doupě, jak správně poznamenal Matteo Salvini.

Německo, které má plná ústa evropanství, humanity a solidarity, zadržovalo zdravotnický materiál minimálně v případě Rakouska či Švýcarska (i když je pravda, že to není členem EU). Ukázalo se, že v době krize je bližší košile než kabát. Je nám bližší náš národní stát než Brusel.

EU způsobí chudobu desítek až stovek milionů lidí

Evropská unie nyní navíc škodí v tom, že chce pokračovat v Zeleném údělu (Green Deal), který má eliminovat emise CO2. Má to stát naši ekonomiku desítky let stovky miliard ročně – celkem biliony korun. A v celé EU biliony eur. Za současné situace přicházející ekonomické krize to může jednotlivé ekonomiky dorazit a způsobit obrovskou nezaměstnanost, zchudnutí a chudobu desítek, ne-li stovek milionů lidí v Evropě.

Snaha vytvořit nyní mimořádný fond v EU či vydávat evropské dluhopisy je pokusem Bruselu zneužít pandemii k další centralizaci. Brusel státům sebere peníze a pak jim je milostivě zpátky přerozdělí. Vidíme zde jasnou snahu vytvořit fiskální unii a unii politickou – tedy jednotný superstát. Řešením pro zadlužené státy jako Řecko, Španělsko či Itálie, ale patrně i Francie je opuštění eurozóny. Musí mít znovu ve svých rukách kurs svojí vlastní měny a nastavení úrokových sazeb. Euro je měna, která je pro ně moc silná a nevyhovuje jim. O nich pak rozhoduje Evropská centrální banka. Eurozóna není optimální měnová zóna.