„Do referenda o setrvání či odchodu Velké Británie z Evropské unie je ještě daleko, uskuteční se až 23. června, v médiích se to však už vaří a hrozivě se přehání. Válka slov, nadsázky, selektivní šermování fakty a občas i lži na obou stranách konfliktu mají jediný cíl – vyděsit voliče hrůznou budoucností,“ konstatuje Tomský. Jedni podle něj straší hospodářským úpadkem, rozpadem Británie, druzí migrační krizí. 

„Paradoxně verbální válka jiskří především mezi rozdělenými konzervativci. Naprostá většina toryů (členů strany) je totiž pro odchod. Na svou příležitost čekali tři desetiletí od prvních požadavků plebiscitu a pozdějšího slavného projevu Margaret Thatcherové v Bruggách (1988). Avšak místo aby vedli zápas s labouristickou opozicí, musí válčit s vlastní vládou, z níž se do kampaně proti premiérovi odhodlalo z pětadvaceti jen šest ministrů,“ konstatuje politolog.

Konzervativní spor dle jeho názoru vyjevil neobvyklou moc Bruselu, jestliže špičky partaje vtáhl do svého orbitu i ve straně, kde je devadesát procent členů proti EU. 

„Pro setrvání jsou však ostatní politické strany s výjimkou nacionální UKIP, nejen labouristická opozice. Jejich kampaň je však statická a mdlá, žádný euroidealismus ani víra v jednotný evropský stát totiž v Anglii z historických důvodů existovat nemůže. Představa evropského impéria je pro Angličany po zkušenosti s Napoleonem, německým císařem Vilémem či Hitlerem absurdní,“ dodává Tomský.

A všímá si také toho, že když se britský premiér David Cameron snažil vyjednat kompromis, jenž by omezil nápor příchozích, narazil u jinak vstřícné německé kancléřky Angely Merkelové na absolutní princip antidiskriminace. 

„Británii (bez Skotska), rozkládající se na území jen dvakrát větším než Česko, na kterém žije šedesát milionů obyvatel, se však může díky tomu brzy začít hroutit její dopravní infrastruktura, školství a zdravotnictví. A nyní se ještě provalilo, že oficiální vládní statistika přistěhovalců z EU je dvaapůlkrát nižší než registrace zdravotních průkazů. Krize establishmentu tedy pokračuje,“ konstatuje politolog. 

Podle něj tak v nadcházejícím referendu rozhodnou především emoce.