Před pár měsíci jste na regionální tripartitě shrnovala loňskou sezónu ne příliš pozitivními slovy. Bojí se i letos sedláci, že budou v letních vedrech řešit krávy s infarktem, které hubnou a jatkaři je navíc nechtějí vzít na milosrdnou porážku?

Sedláci v Ústeckém kraji se ještě nevzpamatovali z loňského sucha, a v letošním roce uhodilo sucho ještě několikrát horší!

Na Mostecku od počátku roku k 25. dubnu letošního roku spadlo 60,5 mm srážek. Oproti stejnému období loňského roku je to o 31 mm méně. Vloni spadlo za stejné období 95,5 mm srážek a v prosinci napršelo ještě 50 mm srážek, to znamená výpadek vody o 27 % nižší.                   

Sucho bude mít dál negativní dopad do zemědělství. Očekávají se propady výnosů ozimů a zejména řepky. Sucho se projevuje u ječmene, pšenice, řepky, ale také u ovocných stromů a vinné révy.

Zásoba vody v půdě je po zimě malá a deficit se nepodařilo doplnit. Proti průměru zatím málo prší a teploty jsou nadprůměrné.

Jak hodně se letos zemědělci bojí sucha?

Zemědělci se snažili v loňském roce na podzim zasít co nejvíce ozimů s tím, že mají mohutnější kořenový systém, sahající pro vodu do větší hloubky. Jenže hloubkové vody je už velmi málo a na polích jsou vidět žluté pásy obilovin, které zasychají. Pokud jde o jařiny, je situace ještě horší. Někteří zemědělci přerušili jarní práce, protože setí – jařin a kukuřice do tak suché půdy – jsou vyhozené peníze. Praskliny v půdě jsou už teď jako loni v červenci.

Z těchto prvních čtyř měsíců je vidět, že letošní sezóna nevypadá příliš pozitivně.

Sedláci se bojí, že nebude úroda, nebude dostatek krmení pro hospodářská zvířata a budou muset redukovat stavy. To vše bude mít velký vliv na jejich hospodaření.

Ztráty vlivem nedostatku vláhy se řeší několik let – připadá mi ale, jako by se politici se zahájením řešení probudili vždy až tehdy, když zemědělci zase na jaře vyjedou do polí… poučili se z loňska aspoň nějak politici pro oblast zemědělství?

Zkušenosti z loňského roku poučily hlavně sedláky v tom směru, že musejí vyčlenit více ploch z obhospodařované půdy na zasetí krmných plodin – vojtěška, kukuřice, jetel a podobně, protože seno z luk a pastvin se v loňském roce neurodilo.

A to je dobře, protože je třeba, aby sedláci zabezpečili především živočišnou výrobu. Také nemohou spoléhat příliš na stát, že jim pomůže: kompenzace za krmné plodiny, které loňské sucho nejvíce poškodilo – jako jsou kukuřice, jetel, travní porosty, vojtěška – obdrželi sedláci až letos v dubnu! To je příliš pozdě, aby mohli něco operativně řešit.

„Seno se platí zlatem. Vykupují nám ho ale Němci,“ říkala jste vloni s tím, že za takových zemědělských podmínek, které tu jsou, naši sedláci prostě na balíky sena za 3 500 korun nemají… co s tím?

Seno bylo v loňském roce velmi nedostatkovým zbožím a vykupovali jej především Němci. Musím ale říci, že naši sedláci na Mostecku si pomáhali mezi sebou, a jen díky tomu jsme nemuseli redukovat stavy zvířat.

Každý řádný hospodář si však dnes musí vytvořit zásoby krmení alespoň na jeden až dva roky dopředu, aby ho právě sucho a neúroda nezaskočily a měli pro dobytek dostatek krmení.

„Žiju tu 57 let a tohle jsem tu ještě nezažila,“ to jsou další vaše slova, u kterých jste dost kroutila hlavou. Může být ještě hůř?

Ano, v zemědělství a na Mostecku pracuji již 57 let, ale podmínky pro zemědělství se obecně změnily oproti tomu, když jsem nastoupila v Mostě na zemědělský odbor okresního národního výboru.

Sama jsem viděla tu dřinu rodičů, kteří hospodařili na sedmi hektarech a museli uživit tři generace… a mou vizí bylo pomoci zemědělství, aby už taková dřina nebyla. To se určitě podařilo, když vidíte ty krásné výkonné stroje, nové odrůdy rostlin, krásně obhospodařovaná pole, tak určitě o tom není řeč, že jsme v tomto směru nepokročili.

Ale musíme si zemědělství chránit, ale také stát musí vytvářet pro zemědělství podmínky, aby se dalo hospodařit.