V pořadu Pro a proti Českého rozhlasu se utkali o pohled na krach největší hutní společnosti Liberty Ostrava poslanec za KDU-ČSL Michal Kohajda a poslanec SPD Jan Hrnčíř.

Kohajda hned na úvod pochválil připravenost vlády. Už v týdnu, kdy byl podán insolvenční návrh a insolvence byla uznána, stát zaregistroval pro náhradu mezd dva tisíce z pěti tisíc zaměstnanců huti. „Dva tisíce z pěti tisíc zaměstnanců si podalo žádost o náhradu mzdy. A se solidním státním jištěním, kdy stát může vyplatit náhradu mzdy až do 65 tisíc po tři kalendářní měsíce,“ pochvaloval si Kohajda rychlou reakci státního aparátu.

Moderátor poslanci oponoval, že to je zákonné opatření, které probíhá nezávisle na vládě Petra Fialy.

„Přičinění vlády je, že vše řádně funguje, že jsme schopni během pár dnů odbavit dva tisíce zaměstnanců a že ty tři tisíce zbývajících odbavíme během tohoto týdne. Pokud si zažádají. Všichni mají svou jistotu. Pro nás je důležité, aby ti zaměstnanci zůstali v provozu,“ chválil Kohajda vládu s tím, že kdyby všichni kvalifikovaní zaměstnanci odešli, huť padne definitivně. „Aby Liberty Ostrava zůstala zajímavá pro kupce, tak je důležité, aby tam všichni ti zaměstnanci zůstali.“

Jan Hrnčíř projevil názor, že Liberty Ostrava by měl stát – jako u OKD – zestátnit. „Stát v principu nemůže nalévat peníze do soukromých podniků,“ řekl Hrnčíř. „Pokud by to měl udělat, bude samozřejmě lepší, pokud dojde k zestátnění jako v případě OKD, protože bude peníze dávat do svého majetku.“ A dodal, že se nejedná jen o oněch pět tisíc zaměstnanců Liberty, ale i o návazné firmy a společnosti, které živí desítky tisíc dalších lidí celého Moravskoslezského kraje.

Proti tomu se vládní poslanec Kohajda ohradil. Stát podle něho nepodporuje firmu, ale zaměstnance. Snaží se je udržet, dokud nedojde k prodeji novému investorovi. Ten by pak se zaměstnanci, které stát může tři měsíce držet na místě, mohl hutě opět rozhořet. „Je v souladu se zákonem, že až po tři měsíce je možno dávat náhradu mzdy zaměstnancům,“ konstatuje. „Pokud by se do tří měsíců nepodařilo naložit s firmou tak, že by ji koupil investor, otvírá se otázka, zda a jak by stát měl pomáhat.“ U toho zmínil, že těžký průmysl je pro stát klíčový a nemůže se jej jednoduše vzdát. Udržení zaměstnanců je tedy podle Kohajdy strategická vládní investice. A to i v případě, to vyplývá ze zákona, jak zmínil moderátor v úvodu, a stát se z vyplácení náhrad nemůže vymluvit.

Přesto Kohajda uznal, že i varianta zestátnění musí být – jako poslední možnost – na stole.

Jan Hrnčíř poukázal na to, že v problémech končí nejen Liberty Ostrava, ale i další podniky těžkého průmyslu napříč Evropskou unií. Důvod je podle Hrnčíře jasný – emisní povolenky. „Problémy má nejen huť Liberty. Napříč Evropou odcházejí hliníkárny, slévárny, sklárny, protože tyto provozy potřebují levné energie k tomu, aby mohly vyrábět,“ podotýká Hrnčíř. „Přece nemůžeme dosahovat zelených cílů tím, že se výroba přesune jinam, kde tyto podmínky nemají takto nastaveny.“