Rozestavěný příjezd, rozesmátí vojáci na obrazovce a celkem netečná ostraha hlavního vchodu. Takový byl můj první dojem před základnou Enhanced Forward Presence (eFP) a nevím, proč se to všichni bojí překládat. Takže zhruba „Posílené předsunuté přítomnosti". Právě tady maká na svých úkolech zhruba sedmdesát ženistů z jihočeské Bechyně. Jsme v městečku Adaži, několik desítek kilometrů od Rigy, hlavního města Lotyšska. Jsme tady, abychom se více dozvěděli o práci a životě českých vojáků...

Pivo a knedlíky

Jdeme k druhé bráně, zhruba o čtyři sta metrů dál, která nyní funguje. Přijde k nám mluvčí tuzemské účasti na lotyšské misi. Měli jsme slíbeno, že si s českým velícím důstojníkem budeme moci popovídat před základnou. Prostě pravidla pro pohromu jménem Covid-19 má armáda mnohem tvrdší. Ale realita předčí naše očekávání. Před dvěma dny prý skončila absolutní izolace základny, takže můžeme dovnitř. Vidíme starou zástavbu asi ještě z dob SSSR, vidíme nové krásné domy, kde žijí koaliční vojáci NATO. Misi v Adaži velí Kanaďané, ale své úkoly tam plní kromě Čechů a Lotyšů i Albánci, Černohorci, Islanďané, Italové, Poláci, Slováci, Slovinci a Španělé.

Přicházíme do jakéhosi oficírského klubu. Pěkná místnost, skoro bar a dostáváme k výběru limču nebo pivo. Fuj, nealkoholické, ale nakonec je celkem dobré. Na základně vládne „suchý zákon". A jaký je běžný den vojáka na takové misi? „Jelikož se jedná o nasazení v zahraniční operaci, tak si zde plníme své operační úkoly. To je třeba výcvik, údržba, ale nakonec i odpočinek. S ohledem na šíření nemoci Covid-19 jsou možnosti opouštět základnu značně omezené. Nicméně se řídíme podle lotyšských opatření," říká třiatřicetiletý kapitán a šéf české jednotky Josef Kurfiřt.

Kolega fotograf je dobrý kuchař a gurmán. Osobně zůstávám hluboko, ale opravdu hluboko pod hranicemi veškerého kuchařského umění. Chcete hrachovku, čočkovku anebo brokolicovou polévku? Prostě uvařit základní materiál a prdnout to do jakékoliv čínské polévky. To je mé „kulinářské umění". Pamatuji si hlášku z úžasného filmu Juraje Jakubiska Sedím na konári a je mi dobre o chlebu: „Ťažko sa to krája chlapci. Dáme to vojakom, hádam to zjedja!"

Ohledně stravy říká kapitán Kurfiřt: „To je dobrá otázka." A na chvíli se odmlčí. „Jsou naplňovány standardy, jak má být zabezpečen život vojáků na základně a na stravu si tady nemůže nikdo stěžovat. Dochází k určitým kompromisům, takže ji lze považovat za univerzální. Tak, aby vyhovovala všem národům, které se podílejí na misi v Lotyšsku." Máte občas knedlo, vepřo, zelo, nabízí se otázka? „To bohužel ne. Ale výběr je velký a úroveň je dobrá. Moc typicky národních jídel tady člověk nepotká," odvětí s tím, že český kontingent ve svých řadách nemá kuchaře z povolání.