„Strkáme hlavu do písku, a dokonce sami ten pád urychlujeme. To neříkám já, ale desítky renomovaných ekonomů, sociologů a politologů. Bývaly zlaté časy, ale už nejsou. Proč se v posledních dvou desetiletích potýká evropská společnost jen s problémy a neúspěchy, to však vykládají různě. Výmluvný je už sám fakt, že se jinak nesmiřitelné tábory odborníků shodují na tom, že recese, v horším případě hospodářská krize, je za dveřmi,“ píše Vondruška v deníku Mladá fronta DNES.

Každá vláda, kterou jsme tu za posledních třicet let měli, přiložila polínko na cestě k dnešku, říká Vondruška. Za základní problém považuje nicneříkající fráze, co vlastně ona evropská myšlenka je a k čemu bychom měli směřovat.

„Skutečné koncepce založené na faktech, logice a inteligenci však suplují efemérní nápady, někdy velice bizarní. Vize budoucnosti se smrskla na ideologické floskule, které jsou nesmyslné a ve svém důsledku nebezpečné. Vnímáme dílčí kroky, ale nikoli celek. Jenže chování společnosti má své hluboké příčiny, a ty nechceme vidět. Jsou to tak dvě nebo tři generace, kdy začala část světa pohrdat elementárními přírodními zákony a měnit společnost podle modernistických a nikdy a nikde neověřených představ. Koruna ztratila spojení s kořeny,“ říká Vondruška.

A k čemu to vedlo? „Chceme dobře žít, ale pokud možno pracovat co nejméně, chceme fungující společnost, ale přitom ji boříme nesnášenlivostí a sobectvím, chceme svobodu slova, ale současně zakazujeme názory jiné než ty oficiální, chceme chránit přírodu, ale přitom ji devastujeme výrobou zbytečného zboží a technologiemi, které nás ve své podstatě ohrožují (včetně mnoha greendealových experimentů), chceme mít bezpečné ulice, ale přitom se zločinci trestají mírněji než ti, kteří si pustí ústa na špacír, chceme demokracii, ale přitom adorujeme menšiny na úkor většinové společnosti.