Bohuš po sametové revoluci pomáhal zakládat novodobé zpravodajství a publicistiku v tehdejší Československé a později České televizi, pracoval tam jako šéfredaktor zpravodajství a publicistiky v Ostravě a jako šéfredaktor publicistiky v Praze. V 90. letech byl předsedou Moravskoslezského kraje a členem Správní rady Syndikátu novinářů České republiky, podílel se na vzniku jeho stanov a etického kodexu novinářů.

V rozhovoru s Janou Bobošíkovou poznamenal, že v České televizi není cosi v pořádku. Podle svých vlastních slov dospěl k tomuto názoru okolo roku 2000, kdy v pořadu Klekánice řešil případ Sazky a setkal se s cenzurou. Tehdy byl místo této reportáže odvysílán nezávadný dokument.

Další problém viděl prý v tzv. spacákové krizi, kdy se nemalá část zaměstnanců ČT postavila proti Bobošíkové.

Dvacet let poté podle něj cenzura pokračuje. „Překvapilo mě, jak je to frontální, jak je to celoplošné, jak to probíhá nejen u nás, ale i v okolních zemích,“ poznamenal s tím, že na slovenské TA3 se také setkal s cenzurními zásahy. „Z mého pohledu už je to neskrývaná frontální propaganda,“ pokračoval.

Další projev cenzury zaznamenal, když společnost CZ.NIC zablokovala 8 dezinformačních webů.