Ulicemi staré srbské vesnice v Kosovu teklo víno a slzy. Přesně 42 tisíc litrů nejkvalitnějšího vína vylito do kanálu. Kosovsko-albánská policie v minulých dnech nebývale zostřila tlak na srbské obyvatelstvo. Místní mluví o teroru, perzekuci a snaze vyhnat Srby z území Kosova a Metohije a dosáhnout etnicky čistého státu. Srbové, kteří zde žijí po celé generace, se svých domovů nevzdají. „Tady jsem se narodil a tady zůstanu. Vzal mi obživu, ale my svůj domov neopustíme,“ řekl pro ParlamentníListy.cz napadený srbský vinař Srdjan Petrović, který je šestou generací vinařské rodiny ve vesnici Velika Hoča.

Uplynulo jen několik dní od emotivního vystoupení srbského prezidenta Aleksandra Vučiće, který žádal západní státy a Evropskou unii, aby donutila kosovsko-albánský režim dodržovat mezinárodní právo a podepsané dohody a aby zabránila dalším provokacím vůči srbskému obyvatelstvu, které na území Kosova žije. 

Místo uklidnění situace přišel opak. Na území kosovských oblastí, kde žije srbské obyvatelstvo, došlo během jediného dne před týdnem ke koordinovaným akcím kosovsko-albánské policie, speciálních jednotek po zuby ozbrojených těžkooděnců a obrněných vozidel. Poněkud paradoxní je, že srbská populace je neozbrojená, nemá vlastní bezpečnostní složky a těmto atakům čelí de facto s holýma rukama. Mnozí místní se na sociálních sítích ptají, proč proti mírumilovnému a neozbrojenému lidu zasahuji speciální jednotky s plnou válečnou výzbrojí. 

Záběry z videí během zásahu proti Srbům ve vesnici Velika Hoča:

Co všechno se v předchozích dnech stalo? Nejprve vzpomeňme situaci ve staré srbské vesnici Velika Hoča na jihu Kosova. Oblast je historicky zvaná Metohije s odkazem na četné duchovní památky a chrámy Srbské pravoslavné církve. Velika Hoča je malá vesnice se, stará kolem tisíce let. Mezi starousedlíky patří rodina Srdjana Petroviće, která se už šest generací zabývá vinařstvím a v těžkých zdejších podmínkách produkuje ceněné a kvalitní víno. Jde především o červené víno, ale také o pálenku z několika druhů ovoce. Petrovićova rodina je známá v řadě zemí světa, během celého roku do vesnice míří zahraniční turisté, aby zažili atmosféru původní srbské vesnice, tradiční kultury a okusili zdejší vína. Jedním z nejznámějších je Petrovićovo červené víno nazvané Císařské červené, v srbském originále Carsko crveno, patrně s odkazem na proslulý vínovod, tedy potrubí, které za vlády srbského císaře Dušana ve 14. století vedlo z vesnice do nedalekého císařského města Prizren.

Zpět k současným událostem. Do vesnice Velika Hoča, před dům vinaře Srdjana Petroviće v centru vesnice, vpadlo před týdnem několik vozidel běžné i speciální kosovsko-albánské policie a celníků. Ti dorazili s důvodem údajných nesrovnalostí ohledně spotřební daně. Výsledkem řešení situace nebylo vyměření pokuty, ale zabavení kompletního sortimentu v podobě odčerpání 42 tisíc litrů vína nejvyšší kvality mnoha odrůd do jediné cisterny s cílem veškeré víno zlikvidovat, tedy vylít do kanálu. Zlikvidována byla celoroční práce malé srbské rodiny a tím i její samotná ekonomická existence. Zabavení kompletní roční produkce se pro Petrovićovu rodinu rovná tomu, jako by jakákoli jiná rodina přišla na celý rok o finanční příjem všech svých členů.

Hlava rodiny a majitel vinařství Srdjan Petrović se podle svých slov snažil celou situaci od počátku řešit civilizovaným a mírným způsobem. Opakovaně policistům zdůrazňoval, že ať už podle nich porušil cokoli, stačí, když mu zpětně i celé roky zpět vyměří, co má zaplatit, on to uhradí a spor bude vyřešen.

Kosovští policisté o tom nechtěli slyšet a přes odpor celé shromážděné vesnice i Srbů z širokého okolí se pokoušeli více než dva dny proniknout do sklepů s hadicemi a čerpadly a víno odčerpat. To se jim nakonec povedlo, Petrovićovi ani nic jiného nezbývalo. Sám vyzýval shromážděné sousedy, aby se nenechali ničím vyprovokovat a aby nedošlo k žádnému konfliktu. Samotnou hlavu rodiny dokonce ozbrojenci dle dostupných zpráv připoutali a přivázali ke sloupu, aby nemohl svůj majetek bránit. Proti po zuby ozbrojeným těžkooděncům by stejně nebylo obrany. Veškeré víno a další produkce rodinného vinařství, to vše bylo nakonec zabaveno a policisté s ozbrojenci po dvoudenní akci vesnici opustili. Na ulicích Velike Hoče zůstalo jen rozlité víno a slzy místních obyvatel.

Záběry z vesnice Velika Hoča při zabavování vína:

Ve stejném čase došlo v severní Kosovské Mitrovici, městečku na severu oblasti, kde žije většinové srbské obyvatelstvo, k faktickému obsazení albánskými těžkooděnci a běžnou uniformovanou policií. Několik stovek ozbrojenců s obrněnými vozidly obsadilo hlavní části města. V některých částech se ozývaly detonace granátů se slzným plynem. Dle médií ozbrojenci zastrašují srbskou populaci, zastavují je, kontrolují a snaží se demonstrovat svou sílu. Na základě zpráv naší redakce přímo od místních obyvatel se lidé snaží i přes napjatou situaci zůstat v klidu, nenechat se vyprovokovat k žádnému konfliktu. „Panuje strach, který je všudypřítomný. My nemáme žádnou ochranu, nemáme žádnou svoji policii, není tu nikdo, kdo by nás v případě nouze bránil,“ sdělil nám v telefonickém rozhovoru obyvatel Kosovské Mitrovice. Redakce ho zná osobně, ale s ohledem na strach místních ponecháváme jméno v článku skryté. Srbská média v Bělehradu otevřeně mluví o finálním pokusu o okupaci většinově srbského severu Kosova a Metohije.

Další akce proti srbskému obyvatelstvu se ve stejný čas uskutečnila rovněž na severu, v obci Leposavić nedaleko Kosovské Mitrovice, kde během čtvrtku vpadli těžkooděnci na dvůr místní školky a jeslí v době, kdy děti a batolata po obědě spaly. Zpráva se ihned dostala k rodičům dětí, kteří byli k smrti vyděšení, neboť mnozí z nich si pamatují násilné kosovsko-albánské akce, útoky a pogromy z let 1998, 1999 i 2004. K žádnému násilí nakonec nedošlo, ale vpád ozbrojených sil do budovy školky plné malých dětí bez uvedeného důvodu je odstrašující sám o sobě.

Během minulých dvou týdnů došlo i k dalším akcím. Kosovsko-albánská policie zatkla několika srbských občanů a dlouhodobě je držela bez jakýchkoli zpráv pro rodinu a advokáty na neznámých místech. Podle veškerých dostupných informací šlo o bezdůvodná zatčení, obvinění těchto lidí měla být opakovaně měněna a opět se mluvilo o tom, že šlo o další ze způsobů, jak Srby zastrašit. 

Jedním ze zatčených měl být Srb, který již na území Kosova od války nežije, protože byl s rodinou vyhnán ze svého domova a na místo dorazil s cílem žádat o navrácení svých majetků. Místo toho se mu dostalo zatčení a obvinění kvůli údajnému podezření z podílu na válečném zločinu během konfliktu v roce 1999. Měl se prý dopustit vraždy zajatců. Podle srbských médií je realita jiná, neboť daní albánští zajatci zahynuli následkem bombardování ze strany NATO. Bělehrad je přesvědčen, že skutečným důvodem zatčení a smyšleného obvinění je zastrašení všech srbských uprchlíků, kteří byli nuceni na základě násilností ze strany kosovsko-albánské teroristické organizace UČK opustit své domovy s cílem, aby se nepokoušeli vracet a žádat navrácení odcizeného rodinného majetku. Takových lidí je dle oficiální evidence srbských úřadů do dnešních dnů 70 tisíc. 

Další akcí vůči srbskému obyvatelstvu byl vpád do správy umělého jezera Gazivode na rozhraní Kosova a centrálního Srbska. Umělé jezero s přehradou o rozloze 11,9 kilometrů čtverečních je nejen zásobárnou vody pro široké okolí, ale nachází se tam rovněž hydroelektrárna. Podle ředitele bělehradské Kanceláře pro Kosovo a Metohiji Petra Petkoviće do objektu správy jezera vpadli ozbrojenci v neděli, strážím sebrali klíče k dalšímu přístupu a roztrhali srbské vlajky. Kosovská policie později odmítla, že by objekt správy přehrady napadla. 

Jezero bylo vybudování za časů Jugoslávie, ale kosovští Albánci delší čas tvrdí, že patří jim. To je v uplynulých letech ze strany režimu v Prištině zavedená praxe. Ti stejní lidé, kteří dříve například bořili a zapalovali středověké srbské pravoslavné kostely a kláštery, dnes o těch několika málo zachovaných tvrdí, že jsou albánskými historickými památkami. Podobně se před několika týdny objevila zpráva, že srbský pravoslavný hřbitov v obci Vitina byl v mapách označen jako „albánský pravoslavný hřbitov“, což vzbudilo vlnu nevole jako zcela absurdní. Jednak albánská populace je převážně muslimská, byť existuje i zanedbatelné procento katolické populace, především však na daném hřbitově spočívají ostatky ze sta procent srbského obyvatelstva.