Tak zvaná velká mediální novela prošla minulý týden Senátem a nyní čeká na signování prezidentem Petrem Pavlem. „Vaše excelence, žádám vás, abyste novelu vrátil zpět do Poslanecké sněmovny,“ napsal hlavě státu Benoît Le Bret, francouzský expert na evropské mediální právo, jenž dále uvedl: „Mediální novela měla být podle směrnice oznámena Evropské komisi ještě před jejím přijetím. Zanedbání této procesní povinnosti bude mít velké důsledky.“

Poslanec Petr Letocha (STAN) se však domnívá, že vše je právně v pořádku a nevidí důvod, proč by prezident neměl parlamentem schválenou novelu podepsat. Pokud by se tak přesto nestalo, vrátí se novela k projednání zpět do Poslanecké sněmovny. Poslanci by se pak podle jeho soudu obeznámili s prezidentovými argumenty a rozhodli by se, zda jeho veto přehlasují, nebo nechají zákon tzv. „spadnout“. „Nemyslím si, že by prezident nepodepsal,“ zdůraznil poslanec.

Proč platit za něco, co nevyužíváme?

Jeho kolegyně z Poslanecké sněmovny Karla Maříková (SPD) považuje současný systém placení koncesionářských poplatků za zastaralý. „Pochází z dob, kdy televize byla jediným zdrojem informací. Média se rozšiřují. Soukromá média žijí z reklamy a také zprostředkovávají důvěryhodné informace. Nechápu, proč bych měla platit ČT,“ podivuje se.

Od koncesionářských poplatků je podle Maříkové třeba zcela upustit. „Je to vyloženě další daň, protože poplatky budou platit i lidé, kteří například vůbec nemají televizní přijímač,“ uvedla a situaci přirovnala k placení lístků do kina, kam nechodíte.

„Pokud opravdu chtějí, aby lidé za sledování platili, ať si Česká televize svůj obsah zablokuje a bude za něj platit jen ten, kdo bude chtít. Uvidíme, jestli bude mít dostatečný počet diváků, nebo vyhladoví,“ tvrdí Maříková, která také zdůraznila, že se současným nastavením systému nelze souhlasit.

Podle Letochy se však jedná o nepochopení toho, co by měla média veřejné služby poskytovat. „Je tu stále vyčítáno zpravodajství, to je ale jen jedna z částí veřejné služby. Musíme se bavit také o velmi důležité kulturní funkci. Já si například nedovedu představit, že by soukromé rádio vysílalo přenos z koncertu Pražské filharmonie,“ popsal poslanec. Služeb veřejnoprávních médií podle jeho soudu čas od času využije každý a třeba si to ani neuvědomí. Jako příklad služeb ČT uvedl výrobu audiovizuálních děl, animovanou tvorbu pro děti nebo sportovní přenosy, které se komerčním televizím nevyplatí vysílat. Lidé podle něj sledují zábavní pořady, pohádky nebo detektivky, často přes telefon nebo na počítači. Pokud má být služba veřejná, měli by přispívat i lidé, kteří ji nevyužívají. Pak se mohou dívat na vše, co chtějí. Financování prostřednictvím reklam není možné, protože by nepřineslo dostatečný objem peněz. Letocha také zdůraznil význam ČT pro menšinového diváka.

Kdo má jen tlačítkový telefon, podá čestné prohlášení

Politik si nemyslí, že by se mělo s navýšením koncesionářských poplatků jednat o novou daň. „Bavíme se pouze o navýšení poplatku, není to něco zcela nového. Částka navíc nebyla u České televize 17 let a u Českého rozhlasu 20 let navyšována,“ dodal Letocha.

Maříková zdůraznila, že platit mají i lidé, kteří nevlastní televizní přijímač. „To, že jsem příjemcem internetu, ještě neznamená, že sleduji ČT,“ zdůraznila poslankyně.

„Lidé mohou podat čestné prohlášení, že například nově televizi nemají nebo nemají přístup k internetu, protože mají tlačítkový telefon,“ namítl Letocha.

Psali jsme:

Petr Jahn: Jeden den v Senátu – NKÚ, mediální novela a velryby - část 2.

Petr Jahn: Jeden den v Senátu – NKÚ, mediální novela a velryby – část 1.

Klán (KSČM): Koncesionářské poplatky - financování vlastního týrání?

Zaplať a drž hubu? Chalupský se opřel do mediální daně: Česká televize jako novodobý výběrčí výpalného!