Text písně glosuje společenský i politický vývoj od událostí listopadu 1989. "Občas nás nechali i zahrát a my na klopě placku Havel na Hrad, hráli jsme. Na duši zbyly šmouhy a skončil ten náš dlouhý tah," zpívá Nohavica.

Ztracené hodnoty

Během své krátké písničky dokázal vyjádřit i zklamání ze zrazení ideálů, na kterých tzv. sametová revoluce stála. "Míjejí nás dny po dni a já jdu po Národní a nic se neděje. Nahlížím do Laterny, jestli tam Jirka Černý zase je. A zase nikde nikdo z těch, co byli tam pod Václavem v oné chvíli, kdy Václav přilbici strhl z čela a na náměstí zněla píseň, že krásně je," zpívá hudebník.

"Říkali z televize, že přišel velké krize den. Jakápak sakra krize, to tu jde jen o peníze všem? Kde se ztratila slova o naději, o tom, že zázraky se dějí, když člověk chce? A prachy přijdou potom, život není o tom jen," glosuje dnešní společnost a ztrátu opravdových a podstatných hodnot písničkář.

Kladné přijetí kritikou

Podle glosy v kulturní rubrice serveru iDnes.cz zůstává písničkář ve své novince osobní, srozumitelný a přesto nechává dost prostoru pro výklad. A glosuje témata, která se podstatná jen zdají, a daří se mu přitom prý vyhnout banalitě pivního nadávání.

"Poselství písně vyjádřené textem 'Kde se ztratila slova o naději, o tom, že zázraky se dějí, když člověk chce' může působit pro cynika banálně. Ale provedení i prostor, který Nohavica pro záznam zvolil, nenechávají banalitě příliš místa. Sako ze sametu v sobě má ryzí písničkářství, působí na emoce a přitom z něj nemizí jistá naděje. Bez přímočaré angažovanosti protestsongu připomíná, že je lepší, když ideály začínají, než když končí," uzavírá autor glosy na serveru iDnes.cz.