„Nevím o tom nic,“ řekl na úvodní otázku, zda ví o možné kandidatuře Václava Klause ml. na předsedu ODS. „Václav Klaus mladší má v tom našem institutu nějaký nepatrný úvazek. Jednou, dvakrát týdně přijede a je tam někde zalezlý ve své kanceláři v podkroví a pracuje. Tak třeba možná na tomto, nevím. Vím jen to, že měl se stranou různé peripetie. Dlouhá léta fungoval v nějaké pražské organizaci ODS, následně mám pocit, že vystoupil ze strany, koketoval se Svobodnými a nyní koketuje s postem stínového ministra školství za ODS,“ sdělil Jakl vše, co ví o Klausovi mladším.

Sám Jakl nikdy v žádné politické straně nebyl. „Angažování v žádné politické straně jsem neabsolvoval. Neštítím se toho, nebo se neodtahuji, ale nikdy jsem do žádné strany nevlezl,“ podotkl Jakl. Zároveň dodal, že se domnívá, že člověk by si ve straně měl něco „odkroutit“ než by měl pošilhávat po nějakých funkcích. „Proto jsem byl docela rozpačitý, že si ODS, a nebyl to první případ v dějinách české politiky, zvolila za předsedu někoho, kdo v té straně ani nebyl,“ řekl Jakl s tím, že člověk by si měl něčím projít, aby měl určitý mandát.

„Zda se ODS stane jedním z míst, kde se začne opětovně pracicově myslet, přestanou se zajímat o nějaké lokální zájmy, výhody, nevýhody, kšefty, zakázky, a získá zase tah na bránu, tak já k tomu mám velké pochybnosti. Ale pokud na to má někdo chuť, tak proč ne. Každá platforma je dobrá,“ doplnil ještě k ODS.

Následně se hovořilo také o dělení na levici a pravici. „Má to především význam v myšlení. Vůbec není jedno, jestli je rozhodnutí pravicové nebo levicové. Nic není nadideologické,“ myslí si Jakl. „Za posledních 25 let jsme byli svědky útoků na samu politiku. Zhnusení, zošklivení. Tímto kopáním do politických struktur se dospělo k tomu, že lidem je to v podstatě jedno a představují si od politiky něco jako od autoservisu. Myslí si, že výběr mezi těmi politiky je takový, kdo to bude umět líp, ať je z jakékoliv strany. Ale tak to opravdu není. Takto dospějeme jen do stavu, že si nikdo nebude klást velké otázky,“ dodal.

„Politika není služba obci. Politika je hájení určitých myšlenek, zájmů. Určitých ideí, určitého přístupu ke světu. A ty přístupy si konkurují a to je politická soutěž. To není nic objektivního, abstraktního, co nezávisí na tom, z jakých myšlenkových pozic k tomu přistupujeme,“ sdělil také Jakl. 

To zásadní se podle něj odehrává mezi lidmi. „To, co lidé chtějí, co jim chybí, co jim nechybí. Zdá se, že lidem dnes svoboda nechybí. Hlavně, když toho druhého nějak zavřou nebo jinak omezí. Hlavně když se tamhle něco vyřeší, nebo postaví, nebo udělá. Vůbec se neptají na to, co je to stojí, co jim kdo nenápadně z druhé kapsy bere. Až vznikne poptávka mezi lidmi, že chtějí změnu, určitě vznikne i nabídka politických stran a osobností. Většinou si lidé myslí, že když svrhnou toho či onoho, tak že bude vše v pořádku. To, že tam ti lidé někde jsou, to je výsledek té společnosti. Nejde vždy o tu hlavu, o tu špičku. Osobnosti nejsou, protože po nich ve skutečnosti není poptávka. Poptávka je jen po těch drobných řešeních,“ podotýká Jakl.

Následovala diskuse o současném stavu společnosti. „Snad veřejnost vidí, že se potlačují názory, fízluje se... Zdráhám se ale říct, že tento režim mele z posledního. Tento režim z posledního nemele. Tyje z toho umění zkorumpovat veřejnost, zkorumpovat veřejné mínění. Ucpat jí hubu divadlem, že se šlápne na krk někomu jinému. Bruselorežim, prorostlý s tím domácím, toto umí,“ sdělil dál. Nečeká však, že v případě, že tento režim skončí, přijde něco lepšího. „Když se odvalí ten šutr, spíš se vyvalí červi, slimáci a housenky. Nejdříve se dá průchod nepojmenované frustraci. Máme všeho dost a myslím, že lidé v první fázi nebudou vůbec rozlišovat, kdo chce najít příčinu, pravou příčinu toho průšvihu, a mezi tím, kdo za ten průšvih může. A že v té první fázi budeme svědky spíš bolestného hledání toho, co má přijít po tom. A to bolestné hledání může trvat dost dlouho a může bolet hodně – to často i ty, kteří s tím začnou. Kteří si budou myslet, že se to vždy bude týkat těch druhých a že je třeba ty druhé nakopat a vyházet z oken,“ podotkl.

Jak následně uvedl, je v současné době velmi módní používat silná slova. „Za chvíli budeme tak přesycení těmito větami, že k tomu, aby to někdo přebil, bude muset udělat něco tak přestřeleného, co vůbec nepovede k nějakému zlepšení, ale k fatální krizi, kterou si budeme muset projít, než přijde něco lepšího,“ sdělil Jakl.

Podle něj je nejdůležitější mluvit a komunikovat. „Kdo umí psát, ať píše, kdo umí něco zorganizovat, tak ať to dělá, kdo umí napsat svým přátelům a známým, ať to dělá. Kdo umí dumat v úzkém okruhu o nějakých detailech, ať to dělá. Nějakou dobu se sice bude zdát, že tyto aktivity k ničemu nevedou, ale to tak není, protože každá věta někde řečená se ve společnosti ujme a něco z toho vyklíčí,“ uzavřel Jakl.