Rakušan na facebooku zveřejnil svůj text z roku 2019, který napsal k výročí narození Václava Havla a k blížícímu se třicetiletému výročí Sametové revoluce. „Pane prezidente Havle… Vy mě neznáte, ale já Vás viděl. Dokonce několikrát,“ napsal Rakušan ve svém metaforickém dopise a začal vyjmenovávat svá setkání s tehdejším prezidentem.

„Poprvé na Sázavě, v Samopších. Byl jsem tam na prázdninách, tvář plnou akné a hlas ve fázi skřehotání, a Vy jste sem přijel. Bohužel ne za mnou. Je teda fakt, že jsem tehdy, po všech stránkách, nebyl Vaše cílovka. Přijel jste navštívit uprchlíky z válkou zmítaného Balkánu, kteří tady, bez protestů starousedlíků i lufťáků, našli útočiště. Když jste (posázavským pacifikem) odjížděl směr Praha, málem se zřítil ten visutý most nad samopešským jezem… Tolik lidí vám šlo zamávat, tolik lidí zajímalo, jak ve skutečnosti vypadáte, zda jste opravdu tak maličký (a jak říkaly dámy), roztomilý…“ vzpomíná Rakušan, jakou byl Havel tehdy pro všechny lidi ikonou.

„I já jsem byl v davu těch čumilů, mávačů a oslovovačů. Dokonce jsem se probojoval až na perón a díval se na Vás docela zblízka. Nejistě jste se usmíval a takovým zvláštním, spíš klukovským než chlapským, způsobem mával,“ pokračuje Rakušan a přihazuje další vzpomínku. „Vedle mě stojící pan Kroupa na Vás volal: ‚Ahoj, Vašku, zdravím Tě, chlape… Jak je?‘ Trochu mě to překvapilo… Chartu nikdy nepodepsal, na divadelníka taky úplně nevypadal, možná tak ty sudy v pivovaru že by s Vámi válel… A zase ten plachý úsměv na Vaší tváři a odpověď z rozjíždějícího se vlaku: ‚Ahoj, ahoj, tak zdRavím, mám se dobŘe…‘ Kroupa pýchou vzlétl do oblak a já si uvědomil, že se tady fakt něco změnilo. Do jedenácti let jsem koukal v televizi i na stěnách tříd na kožené obličeje soudruhů. A teď jste tu byl Vy,“ vzpomíná Rakušan na Havlovu velkou oblíbenost.