„Ofenzíva se moc nedaří. Technika, kterou Západ dodal, je úspěšně ničena. Musíme si uvědomit, že válka je tragédií pro Slovany,“ řekl napřímo Stanislav Balík. Podle něj jsou ztráty na ukrajinské frontě „strašlivé“ a doporučil zhlédnutí filmu Na západní frontě klid. „Přesně uvidíte jatka, která očekáváme, když se bude válka rozšiřovat. Způsob vedení války je opotřebovávací. To není blesková válka,“ podotkl.

Upozorňuje také na podstatnou roli anglosaského světa: „Umí! V intrikách jsou nejlepší.“ 

Balík poradil, jak si poskládat puzzle ze zkušeností z historie k většímu pochopení současné reality. Upozornil na Minské dohody a jejich dodržování či porušování. Snahy o uzavření míru zatím selhávají. „Převládá teze, že válka se povede do posledního Ukrajince. Pozor, Ukrajinci docházejí!“ konstatoval sarkasticky.

Válka je vyčerpávající. Pokud by se daly na současnost aplikovat historické postupy, mohli bychom očekávat ruskou ofenzivu koncem léta.

Čas věnoval i pozici České republiky, která se nachází „na konci potravinového řetězce“. „Petr Fiala je poslední ve frontě. Ale hlásí se, že na frontě chce být první. My budeme první. To je jasné. Česká armáda nemá nic, ale to není podstatné. Důležité je zúčastnit se a být vidět, že my jsme ti aktivní. V tomto kontextu je potřeba věci vidět,“ poznamenal Balík. Předpokládá, že letos dojde k „bodu zlomu“.

Kolonizování světa... a kam jsme to dopracovali?

Hovořil o způsobu „kolonizování“ světa, vrátil se zpátky k likvidaci Československa, k rozpadu Sovětského svazu nebo Jugoslávie atd. „To nejhorší, co svět kdy viděl, teď vládne v Česku a na Slovensku,“ zmínil. „Kam jsme to dopracovali? V podstatě do stavu Rakousko-Uherska. Máme vládu pracující pro cizí zájmy,“ dodal.

Upozornil na ne tak dávnou historii Čechů, kterým, jako národu, hrozilo vyhlazení.

„Připravují válku, a nikdo nic neumí?“

„Vláda umožní úplně všechno. Dáme, kolik chcete vojáků. Zmobilizujeme všechno. Pro koho je branná povinnost? Když se vede válka do posledního Ukrajince, proč by se nevedla do posledního Čecha? Do posledního Poláka, Slováka, Bulhara nebo Rumuna?“ pokládal řečnické otázky.