Problematika emisí v oblasti armádních operací a válečných konfliktů vystoupila do popředí v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině a v Pásmu Gazy. Je složité však říct, jak přesně válka mění klima.

V mírových dobách jsou podle výzkumů hlavním zdrojem emisí armád hlavně spalování fosilních paliv zejména v letecké dopravě, ale také spotřeba různých materiálů, potravin, stavba či provoz budov. V době válečného konfliktu se však můžou emise zhoršit. V době války ve Vietnamu, kdy docházelo k ničení lesů, nebo v době vypalování ropných vrtů v Kuvajtu, emise mohly dosáhnout stovek milionů tun CO2.

Nepřímé emise pak mohou vznikat následnou rekonstrukcí města a obnovou infrastruktury po skončení války. Výpočty pak často nezahrnují emise vznikající z dopadů válečných bojů, konstatuje ČT24.

Válka na Ukrajině pak byla podle všeho prvním pokusem o dokumentaci a vyhodnocení emisí skleníkových plynů, kdy se ukázalo, že emise odpovídají asi 120 milionům tun CO2 za dvanáct měsíců.

V konfliktu v Gaze pak existují ještě lepší výpočty, kdy většina z oxidu uhličitého, který byl během prvních dní po útoku Hamásu vytvořen, vznikla kvůli leteckému bombardování a pozemní invazi do Gazy. Emise navýšily také lety amerických vojenských letadel dopravujících zásoby do Izraele. 

„Rakety Hamásu vypálené na Izrael ve stejném období vyprodukovaly asi 713 tun CO2, což odpovídá přibližně 300 tunám uhlí. Obnova asi sta tisíc poškozených budov v Gaze za použití současných stavebních technik vygeneruje nejméně třicet milionů tun skleníkových plynů. To odpovídá ročním emisím CO2 Nového Zélandu," hodnotí také web ČT24.