„Ať si o tureckém prezidentovi Recepu Erdoganovi kdokoli myslí cokoli, je mistrem svého řemesla. Nyní se ale vydává na cestu, o níž toho možná moc neví ani on sám,“ poznamenala Spencerová.
Konstatuje také, že v uplynulých patnácti letech dokázal Erdogan vyhrát ve všech 11 hlasováních, která se konala, zvítězil i ve 12. testu – v nedělním referendu. „Turci rozhodovali o reformě politického systému. Návrh mimo jiné předpokládal zrušení funkce premiéra, jehož pravomoci by převzal sám prezident, který by jmenoval vládu, stejně jako soudce nebo prokurátory. Současně měla s konečnou platností skončit i ‚éra vojáků‘, kteří zemi kdysi – bez západních námitek vůči absenci demokracie -- vládli pevnou rukou, ale nově už by nesměli zastávat jakékoli státní nebo politické funkce," popisuje Spencerová s tím, že turečtí voliči si tyto změny těsnou nadpoloviční většinou odhlasovali.
Erdoganovy snahy o všemocnost podle jejích slov narazily na nesouhlas především na kurdském jihovýchodě země a prohrál také v pěti největších městech, byť v Istanbulu a Ankaře jen těsně. „Svůj mimořádný význam má přitom skutečnost, že ‚zahraniční‘ Turci Erdogana podpořili výrazněji než ti ‚domácí‘: V Německu jich pro reformu hlasovalo 63 procent, v Nizozemsku 70 procent,“ dodala Spencerová.
Svou roli v Erdoganově vítězství musel podle Spencerové sehrát fakt, že opozice nebyla s to voličům věrohodně zajistit členství Turecka v EU. To by prý nejspíš bylo heslo, na které by mnozí „slyšeli“, zatímco Erdogan sám o vstupu dlouho vyjednával, než se kličkující a neochotné Evropě rozhodl – při absenci lepších možností -- „hrdě“ ukázat záda.
Původní text ZDE.
„Prezidentově ‚velikosti‘ zřejmě dopomohl i jeho postup v syrské válce, v němž si přinejmenším rétoricky udržel aureolu ‚hybatele‘ sunnitského světa, přičemž je ovšem třeba připomenout, že protisyrskou kartu rozehrávala i hlavní opoziční, nominálně levicová Republikánská strana (CHP). A nad tím vším ční nejspíš hlavní důvod Erdoganova vítězství, tedy skutečnost, že nacionalisticky orientovaní Turci ve své většině dávají prostě přednost ‚silnému‘ Turecku před Tureckem ‚demokratickým‘,“ uvedla.
Závěrem pak Spencerová dodala, že se sice očekávalo, že Erdogan po vítězném referendu zmírní svou protizápadní rétoriku, jež mu pomáhala v kampani, nicméně se zdá, že má v plánu pravý opak. Již například tím, že chce vyvolat otázku ohledně obnovení trestu smrti. „A nelze vyloučit, že Turecko, které ovšem dál trvá na vízové liberalizaci s EU, čekají další a další referenda, která Erdoganovi posvětí budoucí kroky, o nichž lze dnes jen spekulovat. Stejně jako se lze jen dohadovat o tom, jaký bude mít turecké referendum a jeho důsledky vliv na politický vývoj v Evropě, o Blízkém východě ani nemluvě,“ uzavřela.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef