Bojů proti nacistům za druhé světové války se v řadách britské Royal Air Force zúčastnilo na dva a půl tisíce Čechoslováků, z toho zhruba 1600 bylo aktivních pilotů. V letecké bitvě o Británii, která je mnohými považována za jeden z klíčových okamžiků a zlomů druhé světové války, jich padlo pět set.

K tak trochu opomíjeným činům, které stály na počátku zapojení československých pilotů do vzdušných sil stojících proti Hitlerovi na Západě, patří i únos čtveřice letadel ke kterému došlo 7. června 1939 na vojenském letišti ve slovenských Piešťanech.

Osm odvážlivců se nemohlo dívat na to, jak vojenské kapacity československé armády padají nacistům do rukou bez boje. Za pomoci unesených vojenských letadel československé výroby unikli do sousedního Polska. Do boje proti Hitlerovi se následně zapojili na straně Spojenců.

Odvážný čin československých vojáků Jana Lazara, Františka Knotka, Jozefa Káňi, Karola Valacha, Imricha Gablecha, Josefa Řeháka, Josefa Hraly a Ludevíta Ivaniče tvář riziku odhalení a smrti z rukou nacistických jednotek připomíná historický spolek Czech Spitfire Club.

Nadšenci z historického klubu zrekonstruovali přelet z Piešťan do Krakowa a polského Deblinu k jeho osmdesátému výročí na palubě dopravního letadla Antonov An 2. Při té příležitosti vydali i informační brožuru.

„Úlet čtyř letadel není z technického ani vojenského hlediska nic jednoduchého. Není to nic, co se dá udělat bez nějakých problémů,“ uvedl během tiskové konference za Czech Spitfire Club Zdeněk Sadecký. „Oni to připravovali delší dobu. Chtěli provést to, co se nepodařilo celému československému letectvu,“ upřesnil.

Podle Sadeckého by se totiž 15. března 1939 v den začátku nacistické okupace za normálních letových podmínek uskutečnilo úletů více. „Našlo by se asi víc pilotů, kteří by se nesmířili s tím, že mají kapitulovat a předat klíčky od hangáru nacistům,“ uvedl Sadecký. V ten den nicméně zuřila silná sněhová bouře a počasí bylo takzvaně neletové.

„Rizik a věcí, které to mohly zhatit, bylo skutečně mnoho. To, že poté piloti skutečně úspěšně přistáli v Polsku, je věc, která by neměla zapadnout. Bohužel se konkrétně o tomto úletu mnoho neví,“ upřesnil.

Akce prozrazena...

Letouny, kterých se piloti chtěli zmocnit, byly hlídány, uzavřeny v hangárech. Pro případ možného únosu nebyla ani plně natankována. Piloti měli kolem sebe celou řadu špiclů a donašečů.

Vojáci se ovšem při plánování úletu dopustili i celé řady chyb, připustil Sadecký. Jednou z těch větších byla například bujará oslava jen několik dnů před akcí. „V restauraci se při té příležitosti chovali velmi hlučně a o připravovaném odletu se bavili. Bylo jen shodou šťastných náhod, že se dopis jednoho udavače, který celé té scény byl svědkem, opozdil a k nacistům dorazil až několik málo hodin po realizaci odletu,“ uvedl.

I tak ale bujaré slavení neproběhlo bez následků. Někteří piloti byli odvezeni vojenskou policií do kasáren, kde strávili noc pod zámkem.

Jedním z těch, kteří tehdy s letadly nacistům upláchli, byl i teprve nedávno ve věku 101 let zesnulý Imrich Gablech. Roky, které úletu z letiště v Piešťanech následovaly, byly ale k pilotovi nemilosrdné.

Po krátké epizodě při obraně Polska před nacisty, kdy českoslovenští piloti pomáhali Polákům přepravovat letadla z ohroženého západu země na východ ještě předtím, než právě odtamtud zaútočila na Polsko Rudá armáda, totiž Gablech po pádu do sovětského zajetí naivně nahlásil slovenskou národnost.

Ta vzhledem k tehdejšímu vyhlášení fašistického Slovenského štátu, sloužícímu coby satelit třetí říše, pro něj v sovětských rukou nevěstila nic dobrého. Nepomohlo ani, že Gablech se vznikem Slovenského štátu nesouhlasil a již dříve měl konflikty s příslušníky fašistické Hlinkovy gardy.

Gablech skončil na dva roky v sovětském gulagu a takřka nepřežil. Prošel si samotkou a dočasně přišel o zrak.

Z tvrdého žaláře jej dostala až iniciativa generála Ludvíka Svobody, který v Rusku po napadení Sovětského svazu Hitlerem, formoval československé jednotky z řad sovětských zajatců.

Gablech se posléze zapojil do bojů o Británii. Vzhledem k podlomenému zdraví, které si odnesl ze sovětského žaláře, ovšem nikoliv jako pilot, ale v roli kontrolora letového provozu.

Za svobodu platili krví

Podle Zdeňka Sadeckého je téma československých letců často opomíjeno. Nevěnuje se mu dostatečná pozornost ani na školách, míní Sadecký. Mnozí lidé podle něj příběh českých letců ve spojeneckých jednotkách považují již za příliš dávnou historii.

„Chceme, aby si společnost uvědomovala, že předchozí generace za to, že si dnes můžeme užívat svobody, platily krví,“ uvedl Sadecký. „Z historie si můžeme vzít ponaučení, může nás inspirovat. Je to věc, která by neměla zapadnout,“ uvedl.

„Nechci spekulovat, ale faktem je, že v roce 1938 celková vojenská síla Československa, Francie a Velké Británie výrazně převyšovala sílu nacistického Německa. To znamená, že tam byla šance, možnost to zastavit. Došlo ale bohužel k nešťastným mnichovským událostem. Nacisté si pak podali jeden stát po druhém,“ dodal Sadecký.

Spolek Czech Spitfire Club chce na podzim k tématu „velkého úletu“ osmice statečných pilotů vydat knihu.