Ripka největší nedostatek této koncepce spatřuje v chybějící definici bytové nouze. Bez ní lze totiž prý vůbec není jasné, pro koho by sociální bydlení mělo být určeno. Připomíná, že v situaci bytové nouze se může ocitnout každý, a těm, kterým se to určitě stane, by měl být stát schopný podat pomocnou ruku a najít mu důstojné bydlení.

Nad rámec dosavadních programů tento koncept podle Ripky přináší pouze dvě věci, a to výstavbu nových ubytoven a větší provázanost sociálních služeb. „Přitom koncentrace těchto lidí na jednom místě přináší jenom problémy, a to jak jim, tak jejich okolí. Mnoho chudých lidí na jednom místě může být základem různých ghett. Koncepce by přitom měla nasměrovat všechny lidi v těžké situaci k samostatnému bydlení, což kolektivní život na ubytovnách není,“ míní.

Stát selhal

Koncepce je provázána s novelou zákona o hmotné nouzi, která doplatky na bydlení, z nichž byznys s chudobou kvete, omezí na jeden rok. Vláda se tak sice snaží situaci v ubytovnách řešit, ale podle Ripky právě v tom tkví velký průšvih. „Snaží se také omezit pobyt v azylových domech a zařízeních sociálních služeb. Ono by to znělo logicky - ty návrhy nejsou úplně mimo, jsou možná i dobře sepsané, ale ve chvíli, kdy nemáte kam jít, kdy není žádná nabídka sociálních bytů, je jediným místem, kam se můžete dostat z ubytovny, ulice. Takže souhlasím s tím, že se pobyt na ubytovnách má časově omezovat, ale je to špatně načasované,“ uvedl.

Koncepce sociálního bydlení by dle jeho názoru měla spočívat ve vytváření možnosti stabilního, důstojného, nesegregovaného bydlení, a v tom stát prý zcela selhává. „Tato koncepce sociálního bydlení je ale byznys s chudobou na ubytovnách a napsala si ji za zavřenými dveřmi dvě ministerstva. Odborná veřejnost s ní nesouhlasí,“ zlobí se na vládu.