„Nejspíše už od Velké francouzské revoluce na konci osmnáctého století žije západní civilizace v přesvědčení, že pokrok se nedá zastavit, a přes všechny překážky a nesnáze cestu ke světlým zítřkům neopouštíme,“ uvádí Bašta s tím, že tuto iluzi sdílely a sdílejí všechny režimy bez ohledu na jejich ideologii. 

A věnoval se i podstatě moderní demokracie, kterou podle něj představoval proces, v němž se práva a privilegia původně velmi malé vládnoucí skupiny postupně rozšířila na všechny prostřednictvím všeobecného hlasovacího práva. „Totéž se v jistém smyslu dá říci i o životním stylu, protože distribuce příjmů sledovala stejnou křivku jako předcházející distribuce moci. Na obou stranách železné opony bohatla společnost, nikoli jednotlivci. Na Západě to jasně vyjadřoval poměr mezd a hrubého domácího produktu (tzv. wage share), který až do konce sedmdesátých let nepřetržitě rostl,“ podotkl. 

Podle jeho slov pak bylo výsledkem vytvoření „evropského“ typu sociálního rozvrstvení společnosti s nepříliš významnou a nepočetnou vrstvou bohatých. Nejpočetnějším stavem však byla střední třída. „S tím kontrastovalo uspořádání států tzv. třetího světa, kde vždy existovala ekonomicky a mocensky nejvýznamnější vrstva boháčů, střední třída byla nepočetná a politicky nevýznamná. Více než dvě třetiny populace pak žily pod hranicí bídy,“ podotkl.

„Při této příležitosti je dobré připomenout, že ekonomická transformace v zemích střední a východní Evropy po roce 1990 jako jednu z podmínek přechodu k tržnímu hospodářství vyžadovala snížení životní úrovně většiny obyvatel (pověstné utahování opasků), což se naštěstí nepodařilo ve všech zemích bývalého východního bloku ve stejné míře,“ řekl Bašta s dodatkem, že málokdy v dějinách lidstva došlo za dobu života jedné generace k takovému nárůstu sociálních rozdílů.

V současnosti podle Bašty čelíme mnohovrstevnaté krizi. „V dobách před vynálezem jaderných zbraní existovala jednoduchá léčba všech příznaků a někdy i příčin – válka. Nejlépe světová,“ poznamenal se slovy, že ta by dnes představovala nepřijatelné riziko.

„Toto nebezpečí však nehrozí u války občanské či konfliktu, který bude mít některé její charakteristiky, jak vidíme třeba na Ukrajině. Z tohoto pohledu však představuje Evropa docela obtížný oříšek, protože uspořádání kontinentu po druhé světové válce a vznik Evropské unie úspěšně eliminoval většinu ohnisek a příčin možných válek (s výjimkou Balkánu). Demilitarizace států i společnosti funguje také jako preventivní opatření,“ poznamenal. 

Závěrem pak řekl, že existuje jediná reálná technická možnost, jak rozpoutat konflikt. „Prostě jeho budoucí účastníky dovést z oblastí, kde válka zůstala součástí kulturní výbavy společnosti. Po Brexitu ve všech zemích EU můžeme mladé lidi s vojenským výcvikem a bojovými zkušenostmi ze zahraničních misí (ostřílené vojáky) počítat pouze ve stovkách, maximálně v jednotkách tisíců. Posledních několik let přicházejí každoročně stovky tisíc mladých mužů ve vojenském věku, s vojenským výcvikem a minimálně desetitisíce z nich mají za sebou válečné zkušenosti. Z Afghánistánu, Iráku, Sýrie, ale také z Ukrajiny či afrických občanských válek. V tomto případě plně platí, že migrace je zbraň. Současná i budoucí,“ uzavřel se slovy, že možná migranti představují instruktory, kteří nás poučí, jak se dá v novém uspořádání světa žít.