Světová zdravotnická organizace provedla mezi lety 2017 a 2018 dotazníkové šetření mezi dospívajícími jedenáctiletými, třináctiletými a patnáctiletými dětmi v Evropě a v Kanadě a zjistila, že klesá počet dětí, které jsou vystaveny šikaně a klesá počet těch, kteří v nízkém věku experimentují s návykovými látkami nebo v sexu. To je podle Kartouse dobrá zpráva.

Ukázalo se prý ale i něco jiného.

„Děti ze sociálně slabšího prostředí jsou v relativně bohatých evropských společnostech významně více ohroženy obezitou, vlivem on-line smogu i psychickými potížemi než jejich vrstevníci z rodin, které nebojují o pomyslné přežití – nikoliv o přežití v pravém slova smyslu, ale o dosažení optima, v němž cukry a kybercukry nezpůsobují nadbytečnou zátěž a dlouhodobý fyzický či mentální handicap. Obrazně řečeno, v matrixu adolescenta z chudé rodiny se dá mnohem hůře dospět k jing jang, nebo chcete-li ke kalokagathii, ke smysluplné, sebenaplňující rovnováze duševního i fyzického stavu. A k ukojení případné frustrace je vždy po ruce nějaký zdroj falešné substituce, jehož návykovost má silné spáry, které pak svou oběť často drží po zbytek života,“ napsal Kartous na serveru A2larm.cz.

Ukázalo se prý také, že se dnešní děti příliš nevěnují sportu a pohybu obecně, raději tráví více času v digitálním světě.

České školy podle Kartouse nejsou schopny dětem z méně majetných rodin pomoct. Sám vidí cestu ve změně vzdělávacího systému tak, aby napomáhal sebepoznání žáků. Sebepoznání totiž považuje za důležitější než procházení větných rozborů.