Úvodem rozhovoru se Komárek vyjádřil k tomu, co se děje s naší společností. „Společnost se zcela určitě proměňuje. Když už covid přišel a začaly všechny ty kampaně, tak bylo jasné, že je to nějaký přelom podobný roku 1914. Předtím dlouhé období klidu, růstu, blahobytu, poměrně právního státu, a to celoplanetárně. Tenkrát to bylo trochu delší, ale svět šel pomalu. Roku 1816 skončily napoleonské války a v roce 1914 vypukla první světová,“ poznamenává s dovětkem, že ve společnosti se zkrátka naakumuluje spousta rozporů nebo nesouběhů.

„My například máme konstrukci státu z konce 19. století, zatímco informační technologie jsou z 21. století, a takovýchto věcí je strašně moc. A potom se najednou starý systém začne jakoby hroutit a hroutí se vždycky za nějakého poměrně velkého rachotu a utrpení. Koneckonců tenkrát byl vyvolávací moment ještě menší, nežli je epidemie,“ poznamenal s pomyšlením na Sarajevo Komárek. Podle svých slov nemá nyní obavu, že by lidstvo a civilizace zanikly, ale čeká nás prý možná mnoho perných let.

„Minimálně v posledních 200 letech, spíše 300 letech byly všechny katastrofy, které přišly, povahy společenské, nic z toho nebylo povahy přírodní jako infekce, zemětřesení, záplavy a tak dále. Arthur Koestler ve své knize Janus velice pěkně líčí, že v případě asociálních živlů, jako jsou například zloději, lupiči, loupežníci nebo vrazi, si každá společnost umí poradit. Ale s čím si společnost neumí poradit, jsou, kdybych to tak řekl, noví spasitelé, kteří přicházejí a chtějí z idealistických pohnutek vše změnit, nejlépe obrátit naruby jako ponožku a zpochybnit všechno, co se dříve dělalo či myslelo,“ poznamenal Komárek.

Lidstvo je podle jeho slov nepoučitelné. „Nebo lépe řečeno, pravda je to, co jsme poznali na vlastní kůži. A vzhledem k tomu, že pamětníci, ať už poslední světové války, nebo z padesátých let u nás, jsou buďto nad hrobem, nebo spíše už v něm, takže další generace tuto zkušenost neudělaly. A také se domnívají, že to udělají lépe než dřívější spasitelské ideologie. Jde o to nějak to prožít a poučit se z toho a bohužel zásoba těch, kdo tuto zkušenost mají, došla či právě dochází a zřejmě budeme muset nějakou podobnou křížovou cestu zažít nanovo. Věru že z toho nemám radost, ale všechno by tomu nasvědčovalo,“ dodal.