„V České republice v posledních měsících rostou odborníci na migraci, azylové právo a historii uprchlických vln jako houby po dešti,“ píše Heřmanová a odkazuje na veřejné působení geologa Václava Cílka, zpěváka Aleše Brichty, entomologa Martina Konvičky či sociologa Petra Hampla. K nim se nyní přidal i fotograf časopisu Reflex, Jan Šibík, který z několika svých fotek vyvodil pevné závěry.

Nejednalo se však o jeho první reportáž z uprchlických cest. „Držel tehdy v ruce tatranku a nakousnutou housku a žehral na nehospodárnost migrantů i těch, kdo se jim snaží pomáhat – v závěru neváhal zmínit i průměrnou cenu karimatky v českém maloobchodě,“ dodává Heřmanová. Ve finále se však za svůj jednostranný, úzce pojatý pohled omluvil.

Podle Heřmanové je ale problém v tom, že Šibík nelhal. Prostě jen popsal, co viděl, a to bez kontextu. „Jedná se totiž o čistou dojmologii, útržky informací vytržené z kontextu a Šibíkovy osobní postřehy.“ A za to z něj v Reflexu udělali vrchního odborníka přes uprchlickou krizi.

• Celý text zde

„Šibík zmiňuje několik evergreenů – například fakt, že si po sobě uprchlíci neuklízejí. Nebere přitom vůbec v potaz, že ti lidé možná několik nocí nespali. Nenapadne ho, že neměli čas si po sobě uklidit. A už vůbec se nezamyslí nad tím, že kdekoliv, kudy projde za jednu noc třeba dva tisíce lidí, prostě zůstane nepořádek,“ tvrdí Heřmanová a jako příklad dodává, že kdyby někudy prošlo stejné množství fanoušků Ordinace v růžové zahradě, byl by po nich nepořádek úplně stejný.

Šibík zkrátka vidí problém, odmítá se však zamyslet nad jeho příčinami či důsledky, pouze konstatuje, že je problém. Nenabízí ani žádné řešení, je tak obyčejným kritikem, který se strefuje do práce dobrovolníků.

„Nejúsměvněji pak působí jeho rádoby kritika 'sluníčkářů'. Šibík je obviňuje z jednostranného pohledu na věc, z nevstřícnosti k médiím a z černo-bílého vidění,“ tvrdí Heřmanová a vysvětluje, že právě zmíněné neduhy jsou vlastní zrovna Šibíkovi a mezi dobrovolníky aby sluníčkáře člověk pohledal. Ti navíc mluví do médií, komunikují s veřejností a obecně o situaci informují, jen se jich nikdo z novinářů neptá.

„Cílek, Brichta nebo 'bývalá muslimka' Bitarová tak u veřejnosti požívají větší úcty než arabisté formátu Bronislava Ostřanského, pravicový sociolog Hampl hravě zastíní světoznámého Zygmunta Baumana a v televizi o migraci mluví advokátka Samková. Není pak divu, že fotograf, který strávil na Balkáně několik dní, je brán jako stoprocentní zdroj informací o situaci na místě,“ dodává Heřmanová. V čem přesně však tkví chyba, neví, je však zřejmé, že tuto otázku je nutné zodpovědět si co nejdříve.