Agneša Kalinová se narodila v Prešově v asimilované židovské rodině v období první Československé republiky a její rodiče si v sobě ještě nesli kus rakousko-uherské monarchie. Dětství a mládí prožila v meziválečné éře, v níž se dostaly ke slovu kulturní a umělecké avantgardy i fašismus. Celou její rodinu krutě zasáhla druhá světová válka a holocaust. Transportu do Osvětimi unikla ve svých osmnácti, když ji rodiče propašovali z Prešova k příbuzným do Budapešti a ti ji na dva roky ukryli v katolickém klášteře: "Moji rodiče nikam ujet nemohli a ani nechtěli – hlavně kvůli babičce, která byla po operaci nádoru v tlustém střevě, a měla dokonce umělý vývod. Máma ji opatrovala. Babičku nebylo možné nikam brát s sebou. A ještě nepředstavitelnější pro naše bylo, že by ji nechali samotnou… Na chvíli rozloučení si vůbec nepamatuju. Nemám na to žádnou vzpomínku, žádný poslední pohled na rodiče, nic..." Po válce se pak Kalinová musela vyrovnat s tím, že se se svou rodinou už neshledala.

„Nedožité životy“ svých rodičů, jak poznamenala v jednom z rozhovorů, nesla s sebou stále. Ale naučila se s tím žít. V části knihy věnované poválečné době, kdy věřila, že nová společnost bude svobodná a že komunistická strana nedopustí návrat nacionalismu, vzpomíná na studia, rodinný život s manželem, o 11 let starším divadelníkem Ladislavem Jánem Kalinou, pod jehož vlivem se vydala na dráhu překladatelky a novinářky.

Po uvolnění na konci šedesátých let zaznamenává novou atmosféru strachu, tentokrát za normalizace, kdy nesměla publikovat ani překládat a spolu s rodinou byla vystavena pronásledování a šikaně. Také o této nesvobodné době, svém i manželově zatčení, pobytu ve vazbě a nakonec nepodmíněném odsouzení Jána Kaliny na dva roky, píše Kalinová s vědomím vnitřní svobody, nestěžuje si, a hlavně se nevzdává. V roce 1978 získala celá rodina povolení vystěhovat se do Německa, kde se usadila v Mnichově. Kalinová pocitově i informačně bohatě přibližuje svůj osobní i pracovní život v Rádiu Svobodná Evropa, kde byla zaměstnaná až do roku 1995.

„Agneša Kalinová do ní vnesla čerstvý vítr. Okouzlovala svým nadhledem, smyslem pro humor, vitalitou. Posluchači ji milovali. Estébácká akce Asanace, kterou se režim zbavoval tzv. ´nežádoucích živlů´, se mu v případě Agneši Kalinové vrátila jako bumerang,“ vzpomíná na svou kolegyni Lída Rakušanová. 

Celé vyprávění plasticky přibližuje silný osobní příběh ženy, neodmyslitelný od politických zlomů, k nimž došlo během jejího života. V překladu Ondřeje Mrázka vydává nakladatelství Prostor.