Když se spisovatel Pavel Kohout setkal s Milošem Zemanem v „jeho exilu na Vysočině“, spatřil prý lva v plné zbroji. O to víc ho trápilo, že tento muž plný vědomostí stojí mimo veřejný život. Proto uvítal první přímou volbu prezidenta, ve které Zemana volil. Zemana vnímal jako člověka, který se sice nestal miláčkem davů, ale prý je to vzdělaný muž, který dokáže oslovit údajně zmatenou českou společnost. Právě proto mu dal hlas.

Jenže postupem času změnil na Miloše Zemana názor.

„První dopis Tobě obsahoval podnět, abys podal ruku i voličům soupeře a rozpolcenou společnost pomohl opět spojit. Prohlásil ses však výlučně prezidentem spodních deseti milionů a – ač sám výstavní exemplář intelektuála – zametls všechny, kdo Tě nevolili, do virtuální Pražské kavárny, kam chci patřit i já, neboť byla Olympem humanismu a demokracie. Moudře jsi ukončil jen pokus učinit dceru Kateřinu První Slečnou a zachránil jí tím soukromý život. Ani dál jsi nezodpověděl žádné mé psaní, až jsem se doporučeně optal, zajímá-li Tě vůbec názor asi jediného voliče z českých spisovatelů,“ napsal spisovatel v textu pro Lidové noviny.