Jirsa hned na úvod prohlásil, že si po čínské kauze začal blokovat sledující lidi z Twitteru, když mu začaly chodit vulgární zprávy.

Stojí si za tím, že se nedopustil ničeho hrozivého, ale pár novinářů si spojilo komunikační agenturu, nejbohatšího Čecha, politiky a Čínu a uvařili koktejl, kterému nemohli odolat.

„Já když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem si říkal, že přece nedává smysl budovat nějakou konspirační síť tajných agentů, protože když tohle děláš, tak nechodíš na sociální sítě, neděláš pořad jménem Insider, nepíšeš veřejně články. Myslím si, že lidi, kteří tady reálně zpravodajsky pracujou pro Čínu, Rusko, Američany, Vietnam nebo kohokoli, tak to jsou lidi, o kterých nikdo neví,“ vyložil svůj pohled Jirsa.

Celá kauza přišla v době, kdy on se prý z agentury stále více stahoval a smlouvu s Home Creditem Petra Kellnera podepisoval Tomáš Sazima. Redaktor Aktuálně Horák prý vedl s Tomášem Sazimou konverzaci, kdy ale Sazimu ujišťoval, že si rozhovor nenahrává, a pravděpodobně si ho nahrával. „To je porušení novinářský etiky a já nevím, co všechno,“ poznamenal k tomu Jirsa.

„Paradoxem toho článku je, že vlastně vystavěl tezi, pro mě naprosto lživou, že agentura dělala PR propagaci komunistické Číny, což já považuju za největší faul toho článku, protože to tak prostě nebylo. Dodneška nikdo nedohledal ani jeden výstup, který by snad měl být nějakou čínsku propagandou. To je úplnej nesmysl,“ uvedl Jirsa.

„To zadání bylo: My, Home Credit, jako zadavatel cítíme, že na rozdíl od zbytku Evropy se v Čechách diskuse o Číně dostala do dvou extrémů. Na jedné straně je to lezení do zadku Číně, které provozuje část toho politického spektra, já nebudu jmenovat, které ale nenese žádnej ekonomickej efekt. (...) Včetně toho, že se čínskej trh nijak zásadně neotevřel pro české firmy a nemají tam zjednodušenej přístup. Ale na druhé straně je druhý extrém, který reprezentuje Sinopsis, řada lidí kolem Sinopsis, řada novinářů, kteří zjednodušeně říkají, že Čína je tak trochu druhá Severní Korea, Čína je komunistický peklo. Cílem bylo vymanit se z těchto dvou extrémů a vést věcnou diskusi o Číně, protože Čína je velmoc, to už dneska nikdo nerozporuje, a protože všichni kolem nás naprosto pragmaticky s Čínou obchodujou,“ pokračoval v popisu svého pohledu na věc Jirsa.

Připomněl, že i EU konstatovala, že ji s Čínou pojí strategické partnerství. A když se v Čechách přestřelují na jedné straně Miloš Zeman a na straně druhé Sinopsis nebo senátor Pavel Fischer, tak to podle Jirsy nevede k ničemu konstruktivnímu.

Další faul, k němuž podle Jirsy došlo, spáchal senátor Pavel Fischer tím, že začal ve veřejném prostoru používat sousloví interní monitoring, na které narazil v uniklých dokumentech, a začal říkat, že má obavy, že ho někdo sleduje.

„Teď to dedukoval z toho, že někde byla věta ‚interní monitoring PF – Pavla Fischera. A to byla věta, který se všichni smáli, protože jako komunikační agentura, tak monitoringem začíná tvůj den,“ zdůraznil Jirsa s tím, že tohle musí dělat i novináři, kteří si zpětně rešeršují předchozí výroky politiků k tématu, o němž píšou článek. „Na tom bylo nejvtipnější, že tahle základní činnost byla prezentovaná jako něco nekalýho,“ kroutil hlavu Jirsa.

Jen si prý není jist, jestli šlo o jednoznačný záměr novinářů to takto zkreslit, nebo jestli šlo o nepochopení, když je asi jasné, že agentura musela vedle senátora Fischera sledovat i výroky prezidenta Zemana nebo Jaroslava Tvrdíka, který se stal reprezentantem jedné ze stran sporu.

Po 47 minutách hovoru ale pánové pokračovali v debatě přes mobil. „Tomáš se teď vrací po tomhle produkčním peklíčku domů a já za šest hodin otevírám krám. Každý den evidentně není posvícení. Všechna čest Tomášovi, že to nezabalil a dal tomu 3 hodiny naplno,“ prozradil Bratříček.

Po řečeném výpadku se Jirsa věnoval lobbingu a konstatoval, že v České republice je tato regulérní oblast podnikání považována za cosi neslušného. Je to podle něj tím, že lidé si pod pojmem lobbista představují člověka, který nosí peníze v igelitkách a předává je, kam je třeba, což ale prý není pravda. Ten, kdo to takto dělá, podle Jirsy rozhodně není lobbista. Lobbisté se snaží prosazovat zájmy různých subjektů a v konečném důsledku se mezi nimi hledá jakási shoda, což demokracii v podstatě prospívá.