Minoritní monarchistická strana Koruna česká stále sní o tom, že by konstituční monarchie, možná jakési Rakousko-Uhersko, mohla být obnovena. Co vy na to?

Monarchii jsem nikdy nepovažoval za správnou formu vedení státu. Pokud ale nyní vezmu v úvahu současný, dost drsný, boj o post rakouského prezidenta, tak si říkám, že by nám taková "queen Elizabeth II" zřejmě posloužila lépe. Ostatně ani v Česku za sebou nemáte nějaký gentlemanský souboj prezidentských kandidátů. Vzájemné napadání kandidátů na rakouského prezidenta mi je prostě proti mysli. Úplně to ničí kredit politické elity země.

Je strach z růstu preferencí Svobodné strany Rakouska oprávněný?

Rakousko takzvaná uprchlická krize zastihla v ne moc výhodné situaci. Po druhé světové válce se mu podařilo víceméně absorbovat několik velkých imigrantských vln. Sudetské Němce z Československa hned po válce, v roce 1956 Maďary, roku 1968 Čechy a Slováky a nakonec po roce 1989 uprchlíky z bývalé Jugoslávie. Žádná jiná středoevropská země podobné vlny nezažila. Reálně zde ale Jugoslávců zůstalo žít šedesát šest procent (60.000), Maďarů deset procent (18.000) a třeba Čechů úplně nejméně, tedy sedm procent (12.000). Navíc zde máme sto padesát tisíc Turků, které jsme si v šedesátých letech dovezli sami, protože jsme potřebovali pracovní sílu.

Na začátku současných vln se Rakousko s přívětivostí připojilo k Německu, ale nečekalo až tak obrovský příliv uprchlíků. Není na to připraven ani zdejší pracovní trh. Ti lidé neumějí cizí řeči, přicházejí z kompletně jiného klimatického, kulturního a životního prostředí a jejich děti jsou toho oběťmi. Když dnes jdete desátým okrskem Vídně, kde bydlím a kde máme sto let truhlářskou dílnu, tak už skoro neslyšíte němčinu.

Migrace se setkala s dobou, kdy vlastně žijeme v relativním blahobytu a přesto máme stoupající nezaměstnanost. Rakousko je v Evropě jedním z nejvíce sociálních států. Když zde totiž rok pracujete, máte nárok na všechny sociální dávky, které jsou vyšší než platy v bývalých zemích východního bloku. Slováci a Maďaři toho dost využívají, kdežto Češi kupodivu minimálně. Nicméně pokladna není bezedná a nyní i méně kvalifikovaní Rakušané nacházejí hůře práci.

Tohle všechno vyvolává napětí, přičemž Rakousko není připravené na sociální nespokojenost. Spokojenost a jistota v tomto státě závisí na tom, aby zde nebyli vysloveně chudí lidé, kteří musí krást, aby mohli přežít. Z prostředků, které jsme zaplatili státu na daních, se utkala sociální síť tak, aby jí nikdo nepropadl. Nicméně nyní se ta síť trhá, protože byla spletena na normální poměry. Růst preferencí Svobodné strany Rakouska je podle mě apel voličů, že by se sociální síť už neměla více zatěžkávat.

Co v tomto ohledu Evropa zanedbala?

Evropští politici nedokázali odhadnout, jaký velký problém uprchlická krize bude. Máme satelitní snímky na všechno, ale když se přemístí několik milionů lidí, jsme bezbranní. S tím souvisí i ta velká nesolidárnost, která v části Evropy získává navrch.

Nemyslíte si, že za dnešní problémy s uprchlíky může neuvážená vítací politika některých evropských zemí?

Evropa je úžasně bohatý a vyrovnaný kontinent. V takové pohodě, v níž žije generace moje a mých dětí, nežila žádná před tím. Pokud vydělávají oba rodiče, děti vlastně nemají důvod vybudovat si vlastní život. Mohou žít s rodiči až do smrti. Je nutné si ale uvědomit, že takové podmínky nejsou na světě nikde jinde. Ani Amerika – na to, jak je bohatá – se v rovnoměrnosti rozdělení majetku a v sociálním zajištění občanů nemůže s Evropou srovnávat. Stejně, jak se Evropa monarchií podepsala na světě svým kolonialismem, tak se dnes od něj nemůže oddělit vysokou zdí. Musíme být solidární, jinak narůstající nouze ve světě může i blahobytnou Evropu převálcovat. Evropa musí vzít hodně peněz a být hodně vlídná, aby uklidnila celé své okolí. Jsem toho názoru, že musíme snížit náš standard, abychom pomohli jiným. Je lepší to udělat dobrovolně, jinak se náš standard sníží automaticky.

Ohledně toho vládnou v Evropě obrovské rozpory. Být, či nebýt vlídný k migrantům? Řeší to EU, národní státy, spolkové země, regiony, politické strany, lidé v debatách. Nemohla by tato nejednotnost úplně rozbít schengenský prostor?

Mohla, samozřejmě, ale byla by to škoda. Když jsou silné národní a nacionální živly, působí to dost destruktivně. Ostatně každý celek je nakonec vždy určitý kompromis, takže jsou vždy dva polospokojení anebo polonespokojení. Byla by obrovská škoda tenhle kompromis – který skýtá pro všechny generace, ale hlavně pro tu nejmladší, obrovské možnosti –, hodit za hlavu.