Matlock se na začátku svého vystoupení zamýšlel nad osobnostmi a událostmi, které přispěly ke konci studené války, a vyjádřil pochybnost nad tím, že nějaká ze stran mluví o vítězství ve studené válce. „To je naprosto chybná interpretace. Ukončení studené války bylo výsledkem jednání ve prospěch obou stran,“ vysvětloval Matlock a poukazoval na postoje Ronalda Reagana, kterého prý nikdy neslyšel mluvit o tom, že by chtěl studenou válku „vyhrát“.

„Pokud dosáhneme našich cílů, nesmíme to nikdy před Sovětským svazem nazývat vítězstvím. Nebude to nikdy fungovat, jestli druhá strana nebude vnímat, že vše skončilo i v její prospěch,“ cituje Matlock Reaganovo vyjádření, které svým spolupracovníkům sděloval v soukromí. Matlok zmiňuje, že vyjednávací strategie vůči Sovětskému svazu byla vypracována více než rok před nástupem Michaila Gorbačova do čela SSSR. „Klíčovým bodem této strategie bylo nezpochybňovat legitimitu SSSR,“ popisuje Matlock.

Celý přepis projevu Jacka Matlocka ZDE

Spousta Reaganových oponentů tehdy podle Matlocka tvrdila, že v Sovětském svazu vládne nezákonný režim a podle toho je nutné s Rusy jednat. „Reagan však zastával názor, že pokud s nimi nebudeme jednat jako rovný s rovným, nemůžeme se nikdy dohodnout,“ vysvětluje Matlock. Bývalý americký velvyslanec v SSSR také tvrdí, že hlavním cílem Reagana nebyla destabilizace či úplné rozbití SSSR. „Reagan pouze chtěl, aby se změnilo chování Sovětského svazu v oblasti zahraniční politiky,“ míní Matlock a dodává, že americký prezident jinak samozřejmě komunismus nenáviděl. O to víc přivítal snahy Gorbačova o jaderné odzbrojení. „Reagan osobně jaderné zbraně nenáviděl stejně jako komunismus. Taktika vzájemného zastrašování pro něj byla nepřijatelná,“ tvrdí Matlock.

V další části svého vystoupení se Matlock zamýšlel nad časovou posloupností událostí, které vedly k rozpadu SSSR a k ukončení studené války. „Je nutné poznamenat, že studená válka skončila ještě před pádem sovětské říše. Kdyby tomu tak nebylo, SSSR by patrně dále existovala. Gorbačov díky tomu dostal možnost zreformovat celý ten systém. Odhodlání mu skutečně nechybělo,“ je přesvědčen Matlock. Gorbačov si prý byl vědom toho, že zázraky se v jeho zemi nestanou přes noc „protože lidé v Rusku si nikdy nebyli schopni sami vládnout“.

Za klíčovou Matlock považuje prosincovou schůzku na Maltě v roce 1989, kde se setkal Gorbačov  se svým americkým protějškem Bushem. Bylo to krátce poté, co padla berlínská zeď. „Dohodli se na dvou hlavních záležitostech. První bylo, že USA a SSSR již nejsou nepřátelé. A za druhé, že Gorbačov nepoužije v souvislosti se změnami režimů ve východní Evropě vojenskou sílu. Vzpomínám si na tehdejší poznámku Bushe, který řekl, že nebude pád berlínské zdi halasně oslavovat. Byla to skutečně příhodná poznámka. Západ tím dal najevo, že si nehodlá hrát na vítěze,“ vzpomíná Matlock.

Matlock rovněž odmítá nazývat Ronalda Reagana mužem, který porazil komunismus. „Podobný titulek se objevil v britském Economistu, když bývalý americký prezident zemřel. Tak to přitom vůbec nebylo. Reagan sice inicioval konec studené války, ale komunismus v SSSR porazil Gorbačov. On byl samozřejmě jediným politikem, v jehož moci to bylo. Před lety jsem s ním o tom mluvil. Souhlasil se mnou a potvrdil, že sovětský režim se dal změnit pouze svrchu. Proto tak také učinil. Myslím, že Rusové nedoceňují jeho roli, kterou sehrál při rozložení onoho strašlivého systému,“ domnívá se Matlock.

Matlock zároveň odmítá tvrzení, že by studená válka skončila v důsledku vojenského a ekonomického tlaku ze strany Západu. Tato teze dle jeho názoru vede jistou část politiků a analytiků k chybnému závěru, že je možné zavést demokracii zvenčí. „Nic takového nikdy nefungovalo a fungovat nebude. Demokracii si musí zavést každá země sama. Nikdo jiný to za ni udělat nemůže,“ má jasno Matlock. Zároveň upozorňuje na složitou situaci Spojených států v oblasti zahraniční politiky. „Když se zapojíme do konkrétní události ve světě, a ta nedopadne dobře, jsme hlavními viníky. Když naopak zůstaneme pasivní, tak je to také špatně. Jsme přece velmoc, která musí pomáhat.“

V závěru svého vystoupení Matlock optimisticky konstatuje, že svět není tak špatné a nebezpečné místo, jak si myslíme. „Když jsem v padesátých letech přišel do diplomatických služeb, v Asii a Latinské Americe vládlo spoustu diktátorských režimů. A nyní je to přesně naopak,“ všímá si Matlock, který se dostal k tématu krize na Ukrajině. „Nebuďme tak pesimističtí a nemysleme si, že současné problémy nelze vyřešit. Mezinárodní právo je důležité v souvislosti s anexí Krymu, ale existují i zásady sebeurčení. Vše je možné vyřešit diplomatickou cestou,“ řekl v závěru Jack Matlock.

Vystoupení bývalého amerického velvyslance v SSSR Jacka Matlocka vzbudilo v České republice velké ohlasy. Teze Jacka Matlocka přijal za své chartista, bývalý český zpravodajec a v současné době bezpečnostní analytik Jan Schneider. Ten ve svém článku publikovaném na serveru Českápozice tlumočí Matlockův názor, že komunismus neporazil Reagan, ale Gorbačov, a ztotožňuje se s ním. „Matlock nepřijel lakovat staré mýty. Přijel a promluvil jako přítel,“ konstatuje Schneider a souhlasí i s jeho názorem, že konec studené války nebyl způsoben ekonomickým a vojenským tlakem Západu.

Konzervativní český komentátor Roman Joch na serveru Česká pozice přišel s kritikou této Schneiderovy interpretace. Podle jeho názoru není možné dívat se na konec studené války pouze z pohledu bývalého amerického velvyslance. „Matlock pouze vykonával Reaganovy příkazy. Byl pouhým diplomatem, který sám o ničem nerozhodoval. Hrál ve své roli prostředníka mezi oběma prezidenty úlohu hodného poldy.“ Joch polemizuje i se Schneiderovým tvrzením, které se týká příčin konce studené války. „Studená válka skončila v prvé řadě kvůli Reaganovým vojensko-hospodářským tlakům,“ je přesvědčen Joch.

Joch považuje navzdory tvrzení Matlocka i Schneidera Ronalda Reagana za jasného vítěze studené války. Souhlasí však s tím, že Reagan své vítězství nedával najevo, aby Gorbačova zbytečně neponižoval. „Celým textem Jana Schneidera se line teze, že ti na opačné straně barikády nejsou protivníky, natož nepřáteli, ale jen potenciálními přáteli. Tento postoj je však sebevražedný. Obzvlášť, když zmíníme nacisty, komunisty a islamisty. Lidé jako Schneider jsou jen naivní, ale jejich bezbřehá naivita bohužel ohrožuje všechny ostatní,“ kritizuje Joch.