Pavel Rychetský podepsal Chartu 77, za minulého režimu pracoval jako podnikový právník a na konci 80. let prý byl skeptický k tomu, že by komunisté v Československu mohli padnout, protože proti nim pravidelně protestovala jen hrstka disidentů. Ale v roce 1989 se to začalo měnit. Během Palachova týdne i během srpna toho roku už se občanská společnost probouzela. „Ale opravdový zlom nastal až ve chvíli, kdy padla berlínská zeď. V tu chvíli už bylo jasné, že to tady nemůže vydržet navěky a že se dočkáme nějaké změny,“ pravil před kamerami host.

„Ale u nás to ještě bylo poněkud jiné. Ten režim byl ekonomicky neschopný a nezpůsobilý,“ pokračoval předseda Ústavního soudu s tím, že zatímco v tehdejším Světském svazu, ale třeba i v Maďarsku už byl hlad, československá ekonomika na socialistické poměry ještě alespoň trochu fungovala.

„Lidé neměli toaletní papír, neměli banány, ale každý si mohl dovolit řízek v neděli k obědu. Také ta společnost byla velmi rovnostářská. Lidé měli dost na to, aby, promiňte mi to, drželi hubu. ... A proto já tvrdím, že zatímco v těch ostatních zemích to byla vzpoura žaludků, tak u nás to byla vzpoura ducha,“ zaznělo z úst předsedy Ústavního soudu ČR. Lidé už podle něj odmítali žít dvojí život, odmítali říkat něco jiného na veřejnosti a něco jiného doma.  

Při pohledu zpět má pocit, že tehdejší mocipáni vlastně věděli dřív než Občanské fórum, že padnou, a sami si ještě odhlasovali v parlamentu konec vedoucí úlohy komunistů ve společnosti.

„Dnes už mám spíš smíšené pocity a říkám to naprosto otevřeně. ... Způsob transformace společnosti vyústí v to, že budeme mít 70 tisíc bezdomovců, že budeme mít téměř milion lidí v exekucích, že budeme mít u velké části této společnosti jistou obavu z budoucnosti. Když nějaký člověk, kterému je přes 50, přijde o zaměstnání, tak může mít reálnou obavu, že nové zaměstnání už nezíská,“ varoval Rychetský.

Stát podle jeho názoru také zanedbal bytovou politiku.

Je tedy pravda, že HDP roste, že se prodlužuje délka života, ale přerod společnosti s sebou nesl i stinné stránky.

Za toto všechno podle něj nemohou ty moderní politické strany, které vznikly nedávno. Za to všechno mohou podle Rychetského ty tradiční politické strany. „Za to můžou ty tradiční politické strany, které zapomněly, koho mají reprezentovat,“ vypálil ostrá slova Rychetský.

A v tomto podhoubí se daří těm politikům, kteří ve společnosti šíří strach. „A lidé v tom strachu hledají mesiáše,“ upozornil Rychetský.