Podle odhadů se u nás nechce nechat očkovat kolem třetiny lidí – a my je máme přesvědčit, aby od svého negativního záměru ustoupili. Měla by k tomu podle Úřadu vlády a Ministerstva zdravotnictví přispět propagační kampaň za padesát milionů korun. Prioritou má být motivace lidí.

Zkušenosti máme načerpat v Británii a v Izraeli, kde jsou s vakcinací nejdále, zde ale sociolog Rašek v době pandemie přestává ledasčemu rozumět. „To když čtu, že odpírače očkování tlakem nepřesvědčíte a že třeba v Izraeli jim za to, že se nechají naočkovat, nabízejí pizzu,“ pozastavuje se.

Nemá se spoléhat na administrativní postihy, lépe údajně funguje marketing trhu. „Nevím, co tomu řeknou psychologové, když přesvědčovaní musí mít při použití přesvědčovací metodiky vnitřní pocit, že na potřebu nechat se očkovat přijdou sami,“ říká pohledem odborníka, podle kterého podprahové praktiky reklamy nemusí mít ten dojem zrovna nejpříjemnější.

Asi proto nastupují i benefity. V Izraeli je to pizza zdarma. „I když není možné přehlédnout izraelský úspěch, tohle je pro českého občana, bavícího se Švejkem jako naším způsobem odporu nejen proti rakušáctví, už tak trochu moc. Starším občanům to může připomínat poválečná léta, kdy se za dobrovolné dárcovství krve dostával balíček potravin nebo párek s rohlíkem,“ míní sociolog.

Neskrývá obavy, aby to nedopadlo jako za vlády premiéra Mirka Topolánka s kampaní na vybudování amerického radiolokátoru v Brdech. „Na to tým Tomáše Klvani dostal těch milionů jenom deset. Ale co člověk ví, možná si na tu pizzu zajdou i ti, kdo se očkovat chtějí. Zvláště poté, kdy je bude čekat i předvolební guláš,“ podotýká.

Přesto je nutné před zadavateli smeknout klobouk, když si přesně vytyčují kritérium úspěšnosti přesvědčování: „U nás na konci dne budeme přesně vědět, jak se nám to povedlo. Budeme znát počet naočkovaných lidí.“ „Uvidíme! Nezbývá než přát úspěch. Možná k němu ale nejvíc přispěje, když jen očkovaní se budou moci účastnit různých, předem vyjmenovaných aktivit,“ míní Rašek.