Jak je postaráno o vojáky, do jejichž výcviku Armáda ČR investuje prostředky daňových poplatníků, zejména pak o specialisty, kteří se účastní i zahraničních operací? Platí občané ze svých daní uplatňování kolektivní viny, šikanu a „mazárny“?
Tyto otázky vzbuzuje příběh Michala Kurowského, o který se podělil v rozhovoru pro Svědomí národa. Redakce oslovila také řadu dalších vojáků, včetně důstojníka z útvaru, kde je četař Kurowski aktuálně zařazen. Mluvit se jim ale nechtělo a když, tak pouze anonymně. Zná totožnost všech vojáků, kteří se k případu vyjádřili. Informace, které poskytli, tak uvedla bez jejich jmenování.
Kurowski, který momentálně pracuje u 74. mechanizovaného praporu v Bučovicích, na pozici staršího průzkumníka u průzkumné čety velitelské roty, se účastnil dvou zahraničních operací, v Afghánistánu a na Slovensku. První byla mise v Afghánistánu na přelomu roku 2018/2019 na letecké základně Bagram.
„Zkusil jsem použít veškeré prostředky, které šly v rámci armády, jak přes stížnosti, kriminální policii, psal jsem ministryni obrany, podal podnět na Lékařskou komoru, řešil to v rovině právní. Vše bylo smeteno ze stolu s negativním výsledkem, že je vše v pořádku,“ vysvětluje Kurowski, proč se rozhodl svůj příběh medializovat.
Vše začalo na zahraniční operaci na Slovensku, kde zpochybnil bezpečnostní postupy. „Jedna z důležitých věcí je ta, že nám řekli, že v oblasti je potvrzen výskyt nebezpečné zvěře, a to konkrétně medvědů. Řekli, že minimálně deset medvědů tam je, ale že to bude pravděpodobně více. S tím byl spojen zákaz nočních výcviků a před den byl výcvik pouze poblíž techniky, abychom se měli kam schovat, kdyby se něco stalo. Po příjezdu velitelské roty nám bylo od pana kapitána ale oznámeno týdenní cvičení v prostoru. Průzkumná jednotka se pohybuje bez jakékoli techniky sama, potichu, po tmě a v těch nejhorších prostorech,“ říká starší průzkumník Kurowski.
Fotogalerie: - Armáda v nákupním centru
Poté, co jednotka vyjádřila obavy, že není nejspíš v pořádku, aby šla na výcvik v noci, který byl původně kvůli bezpečnosti zakázán, přišla z vyšších pozic lhostejnost. „Pan kapitán se nám ale smál od stolu, že se bojíme medvědů,“ uvádí Kurowski. „Když jsme se ptali, jestli s sebou můžeme vzít alespoň munici nebo nějaké ochranné prostředky, nic takového nám povoleno nebylo, byť jindy chodíme všude po zuby ozbrojení,“ líčí Kurowski.
„Neříkám, že vojáci nejsou povinni nasazovat svůj život, s tím naprosto souhlasím, ale osobně nevidím důvod, proč bychom se měli v tomto případě vystavovat riziku bez jakékoli možnosti obrany a riskovat zmrzačení nebo smrt,“ vysvětluje.
A že „vaz mu zlomil“ požadavek na písemné potvrzení rozkazu. „Většina jsme se domluvili, že budeme požadovat písemné potvrzení rozkazu, ale zbytek jednotky se od toho nakonec odchýlil s tím, že když to nakonec bude jen přes dva dny, jednu noc, tak že se snad nic nestane, a až příště že by to řešili. Jelikož já mám nějakou zodpovědnost a přemýšlím o důsledcích, tak jsem se rozhodl požadovat písemné potvrzení rozkazu. Což byla má největší životní chyba,“ popisuje starší průzkumník Armády ČR.
Měla by Česká republika přistoupit k BRICS?Anketa
„Reakce na můj požadavek na potvrzení o písemném rozkazu byla taková, že nemám nárok na žádné písemné potvrzení rozkazu. Bylo mi řečeno, že na něj mám nárok pouze v případě, že by hrozil trestný čin nebo by byla nějaká rizika, která si nadřízený plně neuvědomuje. Na to jsem odvětil, že to je přece přímo ono a ta podstata, proč o potvrzení žádám,“ dodává Kurowski.
„Následně mi poručík sdělil bezpečnostní opatření, asi stažený někde na internetu, že medvěd není nebezpečné zvíře a že když by došlo k útoku, máme se schoulit do klubíčka, čekat až útok přestane a chránit si životně důležité orgány a hlavu. A že tímto mi vydali bezpečnostní opatření a o to víc že nemám nárok na písemné potvrzení rozkazu,“ pokračuje Kurowski.
Pak mu bylo vyhrožováno, že pokud nepůjde bez jakékoli ochrany na výcvik do lesa, kde se mohou pohybovat medvědi, tak že ho zavřou na 5 až 10 let do vězení.
„Nikdy jsem neřekl, že do lesa nepůjdu, že na výcvik nepůjdu, na výcviku jsem byl, v lese jsem byl a nikdy nebyl žádný rozkaz, který bych nesplnil. Akorát jsme chtěli mít, tedy nakonec jen já, zbytek se bál, nějaký podklad k tomu, kdyby se něco stalo, že to pak nebude obrácené proti nám,“ dodává Kurowski.
Atmosféra na výcviku, který nakonec podstoupil, byla kvůli jeho požadavku vypjatá. „Když jsme jeli ráno na výcvik, nechal si nás nastoupit velitel čety s tím, že nám jako jednotce řekl, že jelikož někdo požadoval písemné potvrzení rozkazu a měl nějaké otázky, tak kvůli tomu budeme jako jednotka, jak se říká v armádě, zadřená. Že budeme drhnout hubou louku od rána do večera, budou na nás jezdit kontroly a budeme mít stále ztížený program, žádný odpočinek ani možnost si dojet na nákup. Ukázali pak na mě, že všichni členové jednotky za to mohou poděkovat mě a vyřídit si to se mnou sami po svém,“ napsal.
Fotogalerie: - Armáda na pražské náplavce
Přišel ale další problém. „Pan plukovník ten den upozornil, že někteří jedinci byli přistiženi, jak si služebním vozem přivezli nemalé množství alkoholu. Kolegové to chtěli rozmělnit tak, že když se to rozdělí, vyjde na každého malý objem alkoholu a nebude to tak hrozné. Řekl jsem ale, že když nepiju alkohol a ani nehodlám, tak nevím, proč bych se do toho měl zapojovat. Poté přišel vrchní praporčík roty a řekl, že nás budou trestat za to, co bylo s tím chlastem, že budeme mít na čtvrt roku zákaz všeho, i ti, co nic neudělali. A jako další trest byl, že jsme se ten večer zase sbalili a šli na výcvik do toho lesa,“ popisuje dál Kurowski.
Po pár dnech psychického vypětí Kurowski potřeboval léky na uklidnění. „Stavil jsem se za doktorem, abych si nechal dát prášek na uklidnění. Celý týden na mě byl vyvíjen nátlak, proběhlo vyčleňování a měl jsem myšlenky na to, jestli mě zavřou, nebo nezavřou, nebo co se vůbec stane, začalo to na mě působit. Za tu misi jsem měl prášek na uklidnění asi třikrát,“ dodává Kurowski.
Podávání léků na uklidnění ale není podle jeho slov v armádě nic tak výjimečného. „Z mého pohledu je to běžná věc, když to porovnám se zahraniční misí v Afghánistánu, měli jsme úkoly spojené s tím, že to bylo převážně v noci. Lidé měli třeba rozhozený rytmus, někdo měl i slabší chvilky. Takže i ten samý lékař, který mě následně intervenoval, dával klidně na týden, na čtrnáct dní léky na uklidnění, na spaní,“ přibližuje Kurowski.
Tím si ale „vysloužil“ repatriaci z mise a pokus udělat z něj, lidově řečeno, blázna, aniž by k tomu existoval důvod v podobě pozitivního psychiatrického nálezu. „Šel jsem k tomu druhý den na hlášení k veliteli praporu, byl tam přítomen také vrchní praporčík a psycholog. Velitel praporu mi řekl, že dle něj nejsem dostatečně psychicky odolný na to, abych prováděl průzkumnou činnost a byl u průzkumné jednotky. A zdůraznil, že ne tresty, ale restrikce a zákazy, které vydal, budou platit pro tu jednotku, ale ne pro mě, protože já už tam nebudu, že mi najde nějaké místo v rámci té zahraniční operace a pak i na útvaru, až se vrátíme zpět. Sice jsem nesouhlasil s tím důvodem, ale s tím výsledkem, že bych šel jinam, ano,“ dodává starší průzkumník s tím, že po této dohodě čekal pouze, kam jinam bude zařazen.
„Pak mě odvezli na jeden den na ošetřovnu, kde jsem dělal pomocné práce. Bylo to mnohonárodní uskupení, byli tam Němci i Američani a ostatní jednotky. A už když jsem přišel, tak mi říkali, že je dobře, že o tom tak dokážu mluvit a že si to přiznám. Ptal jsem se, o čem mluví, a jedna kolegyně z jiné armády mi řekla, že mám psychické problémy a že jsem na hlavu a nezvládám to.
Druhý den mě odvezli zase na jiný tábor bez jakýchkoli informací, pak jsem dostal pokyn, abych se sbalil a odjel na další tábor, kde mi vyčlenili místnost jenom pro mě. Byl jsem izolován. Pak jsem se měl zase balit a bylo mi řečeno, že se mám každou hodinu osobně nebo z telefonu hlásit panu kapitánovi, případně vrchnímu praporčíkovi, že jsem v pořádku. I když jsem už léky nebral. Nezačlenili mě do žádného kolektivu, žádné jednotky, žádné čety,“ zmiňuje Kurowski.
„Během těchto intervencí mě repatriovali nakonec ze zdravotních důvodů. Nakonec se rozhodla Praha vyšetřit mě ve vojenské nemocnici. To byl pan doktor podrážděný, že se jemu to nelíbí, původně chtěl, abych byl vyšetřen v Brně. V Praze mi paní psycholožka během vyšetření řekla, že nemám žádnou poruchu osobnosti, že jsem v pořádku. A zeptala se mě akorát, jestli mi to za to stálo,“ dodává Michal Kurowski.
„Nakonec byly ještě nějaké tlaky, že jsem měl být ubytován přes noc na psychiatrii, což bych měl zase v záznamech,“ podotýká Kurowski. Hospitalizace na psychiatrii může pro profesionálního vojáka znamenat, že přijde o prověrky, zaměstnání, zbrojní průkaz i řidičák.
„Je to vlastně snaha kompletně zdiskreditovat člověku život. Naštěstí se to nestalo, protože bylo pár dobrých jedinců, kteří mi ve vojenské nemocnici pomohli. Udělali vše pro to, abych byl ubytován v prostorách pro válečné veterány, a já jsem se vyhnul tomu, že bych to měl v záznamech,“ dodává.
Situaci v armádě pak řešil tím, že podal odvolání proti této repatriaci a podal stížnost na sedm osob od hodnosti rotmistra až po hodnost plukovníka, tedy na všechny osoby, které do věci byly zapojeny. Stížnosti byly zamítnuty s tím, že jsou nedůvodné. „Pokračuje to tak, že nejsem začleňován do žádných výcviků s průzkumnou jednotkou. Používají mě jako řidiče nebo jako instruktora někde jinde. Několikrát mě přesvědčovali, abych si hledal jiné místo a abych z jednotky odešel. Nikdo se mnou nemluví a naschvály neustále probíhají. Říkají, že problém je ve mně a ať si stěžuji, kde chci. Udělali i petici za můj odchod. Řešil jsem to i přes kriminální policii, proběhl výslech a podání vysvětlení s výsledkem, že vše v pořádku. Podnikl jsem kroky na Českou lékařskou komoru, výsledek také je, že vše je v pořádku,“ zakončuje Kurowski, který psal dopis i ministryni obrany.
Na základě výpovědi četaře Kurowského a dalších zdrojů z armády se redakce Svědomí národa obrátila s dotazy na ministryni obrany Janu Černochovou z ODS, prostřednictvím tiskového odboru ministerstva obrany, zatím zůstávají bez reakce. „Ptali jsme se na bezpečnostní postupy v misích, na lékařské postupy při repatriaci vojáků, na smysl uplatňování kolektivní viny a na další otázky související s tím, jak armáda z peněz daňových poplatníků nakládá s lidskými zdroji. K dnešnímu dni jsme neobdrželi žádnou odpověď. Pokud odpověď dorazí, bude doplněna do zveřejnění v příběhu,“ uvádí redakce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Natálie Brožovská
charl
