Spojené státy sice mají republikánskou Sněmovnu reprezentantů i Senát, ale jejich většina není příliš velká. A je mezi nimi mnoho těch, kteří nejsou stoupenci Trumpovy politiky, a dokonce jsou mezi nimi i ti, kteří jsou proti němu v otevřené opozici. Trump nebude mít luxus, který mělo v minulosti mnoho prezidentů, nebude se moci spoléhat na automatickou podporu Kongresu, upozorňuje Haas.

Podle něj chce Obama postavit Trumpa do pozice, ze které bude nový prezident jen těžko manévrovat. Postavil jej před volbu – buď Obamovy sankce a opatření potvrdí, nebo se dostane do otevřeného konfliktu s fanatickými neocony v řadách republikánů, jako je senátor McCain. To by mohlo dlouhodobě rozštěpit republikány v Kongresu.

Jak dále Haas píše, Putinova akce v tomto světle není tak neočekávaná a není tak šokující. „Putin se podle mého snaží podat Trumpovi záchranné lano,“ uvádí Haas.

Ale tím neskončí vzájemné přetahování Trumpa a republikánských neokonzervativců. To vyřeší až senátní volby.

Má potom Trump nějaké šance na plnění svého programu, svých volebních slibů?

Podle Haase je nutno se smířit s tím, že některé z nich bude velmi těžké realizovat, a pokud se to i podaří, bude nutno prosadit řadu legislativních změn, což se právě Trumpovi svými „protiruskými“ sankcemi, které, jak doufá, způsobí rozkol mezi republikány, pokusil znemožnit, nebo alespoň maximálně ztížit prezident Obama.

Jiné z nich budou vyžadovat dlouhodobé úsilí, a i když na nich Trump zahájí přípravné práce brzy po inauguraci, výsledky se dostaví až před příštími volbami, nebo dokonce až po čtyřech letech.

Haas poukazuje na to, že ani prezident Obama to neměl lehké. I jeho protějškem byl republikánský Kongres. Přesto prosadil řadu „reforem“, většinou ultralevicových, kontroverzních a mezi Američany často nepříliš populárních. Dokázal to hrubou silou – čím dál víc, jak se jeho funkční období chýlilo ke konci, vládl pomocí prezidentských dekretů, celkem jich prý bylo více než osmdesát.

Dokonce i notoricky známá reforma zdravotního pojištění byla podle Haase přijata řadou prezidentských dekretů. Ty mají pro stávajícího prezidenta tu výhodu, že pro ně stačí jeho podpis a mohou se Kongresu zdaleka vyhnout.

Nevýhodu mají v tom, že stejně jako je může prezident jedním tahem pera nařídit, jeho nástupce je stejně tak lehce, jedním podpisem, může pozměnit nebo zrušit.

„A tak se domnívám, že souboj Trump vs. Obama není zdaleka u konce, že teprve začíná a současná výměna sankcí a ‚nesankcí‘ mezi Obamou a Putinem je jen přípravou výchozích pozic souboje Obamy a Trumpa, který potrvá ještě dlouho,“ dodává Haas.

Celý text příspěvku Tomáše Haase na jeho facebookovém profilu:

Obama vs. Putin? Ne je to Obama vs. Trump

Sice rozumím pozitivnímu přijetí Putinova prohlášení po Obamově vyhlášení sankcí proti Rusku, které sdílím, ale myslím, že je předčasné se radovat z Putinova inteligentního tahu, odmítnutí odvetných sankcí a opatření proti americkým diplomatům a jejich rodnám.

Nesdílím pocit vítězství nad tím, jak Putin Obamu "usadil".

Ještě totiž zdaleka není konec a Obamova akce byla z jeho hlediska velmi chytrá a je velmi pravděpodobné, že nebyla vůbec namířena proti Rusku, ale proti Trumpovi a Republikánům.

USA sice mají republikánskou Sněmovnu reprezentantů i Senát, ale jejich většina není příliš velká. A je mezi nimi mnoho těch, kteří nejsou stoupenci jeho politiky a dokonce jsou mezi nimi i ti, kteří jsou proti němu v otevřené opozici. Trump nebude mít luxus který mělo v minulosti mnoho prezidentů, nebude se moci spoléhat na automatickou podporu Kongresu.

A Obama postavil Trumpa do pozice, ze které bude nový prezident jen těžko manévrovat. Postavil jej před volbu - buď Obamovy sankce a opatření potvrdí, nebo se dostane do otevřeného konfliktu s fanatickými neocony v řadách republikánů, jako je senátor McCain. To by mohlo dlouhodobě rozštěpit republikány v Kongresu.

Putinova akce v tomto světle není tak neočekávaná a není tak šokující. Putin se podle mého snaží podat Trumpovi záchranné lano.

Napřed přišla tvrdá reakce ministra zahraničí Lavrova. Svět byl plný spekulací kam až může konfrontace zajít, co vše se ještě může stát. A potom „šokující“ Putinovo prohlášení, které ve světle očekávání po Lavrovově chmurném projevu vypadá ještě umírněněji, mírumilovně a více státnicky, a staví Obamu do role ukvapeného, nemyslícího amatéra a posiluje pozici Donalda Trumpa. Putin dává celému světu nevybíravě najevo, že Obamu již nepovažuje za rovnocenného partnera a hodlá otázky vzájemných vztahů řešit až s prezidentem Trumpem.

Ale tím neskončí vzájemné přetahování Trumpa a republikánských neokonzervativců. To vyřeší až senátní volby.

Má potom Trump nějaké šance na plnění svého programu, svých volebních slibů?

Je nutno se smířit s tím, že některé z nich bude velmi těžké realizovat a pokud se to i podaří, bude nutno prosadit řadu legislativních změn, což se právě Trumpovi svými „protiruskými“ sankcemi které jak doufá způsobí rozkol mezi republikány, pokusil znemožnit, nebo alespoň maximálně ztížit prezident Obama.

Jiné z nich budou vyžadovat dlouhodobé úsilí a i když na nich Trump zahájípřípravné práce brzy po inauguraci, výsledky se dostaví až před příštími volbami, nebo dokonce až po čtyřech letech.

Ale jsou tu ještě jiné možnosti.

Prezident Obama to rovněž neměl lehké. I jeho protějškem byl republikánský kongres. Přesto prosadil řadu „reforem“, většinou ultralevicových, kontroverzních a mezi Američany často nepříliš populárních. Dokázal to hrubou silou – čím dál víc, jak se jeho funkční období chýlilo ke konci, vládl pomocí prezidentských dekretů (celkem více než osmdesát!).

Dokonce i notoricky známá reforma zdravotnického pojištění byla přijata řadou prezidentských dekretů. Ty mají pro stávajícího prezidenta tu výhodu, že pro ně stačí jeho podpis a mohou se Kongresu zdaleka vyhnout.

Nevýhodu mají v tom, že stejně jako je může president jedním tahem pera nařídit, jeho nástupce je stejně tak lehce, jedním podpisem, může pozměnit, nebo zrušit.

A tak se domnívám, že souboj Trump vs. Obama není zdaleka u konce, že teprve začíná a současná výměna sankcí a „nesankcí“ mezi Obamou a Putinem je jen přípravou výchozících pozic souboje Obamy a Trumpa, který potrvá ještě dlouho.