Nacher konstatoval, že vláda sice počítá se zavedením hromadných žalob, ale tento zákon „byl vykostěn“. „Budu se chtít zamyslet nad tím, jestli se to má týkat jen spotřebitelských sporů, jestli by se to nemohlo týkat i té ochrany životního prostředí, protože jsem nezaznamenal, že by to v Evropě bylo zneužito,“  konstatoval Nacher.

Má problém s tím, že postavení českých spotřebitelů je horší než v řadě dalších evropských zemí, přesně řečeno jednadvaceti zemí, které už s institutem hromadné žaloby pracují. Nacher proto nevidí důvod zákon „vykosťovat“.  

Hůle varoval, že chystaný zákon má jednu velkou slabinu. „Z mého pohledu je ta diskuse vedena v rukavičkách. Je tady riziko, že tu sice budeme mít zákon o hromadných žalobách, ale nebude tu nikdo, kdo by tu žalobu podal,“ upozornil.

Nacher připomenul, že v portugalské úpravě takového zákona nemusí strana, která prohraje, platit uvedené náklady, což je podle jeho názoru jedna z možných cest.

Problém vidí např. v tom, že kupříkladu banky mohou do své právní obrany investovat obrovské prostředky a pokud by vyhrály, neúspěšný žalobce, např. Člověk v tísni, by musel tyto vysoké náklady uhradit, což je riziko, do kterého by prý ani Člověk v tísni pravděpodobně nešel.  

Bohumil Havel kontroval, že jde hlavně o to, aby byl tento zákon srozumitelný pro všechny, pro občany i pro firmy, pro liberální trh, který podle advokáta musí vědět, kdy mu může hrozit podání hromadné žaloby.