„Slovní podpora Západu pro zachování celistvosti Ukrajiny je skutečně značná. Stěží uplyne jeden jediný den bez toho, aby Washington, Londýn a Berlín nehájily právo Ukrajiny podnikat v oblasti zahraniční politiky téměř jakékoli kroky, které směřují proti intervenci Ruska. Dokonce i politici, kterým tato rétorika není zcela vlastní, se toho všeho s oblibou účastní. Problém je, že taková diskuze je vzhledem k propojení těchto mocných a vlivných lidí často velmi laciná a falešná. Samotná slova totiž plyn Ukrajině nezaplatí a tito politici nedělají nic, co by mohlo Ukrajině nahradit dodávky plynu z Ruska," upozorňuje Adomanis.

„Zkrátka a dobře, Ukrajina nepotřebuje další slova, ale další peníze. Přesněji řečeno, hodně peněz a ve velmi blízké budoucnosti. Bohužel skutečné činy Západu doposud nebyly v souladu s jeho avizovanými prohlášeními. Jak nedávno poznamenal americký deník The Washington Post v jednom ze svých článků, Ukrajina stojí jenom krůček od zhroucení své ekonomiky. Pomoc od MMF ve výši 17 miliard dolarů, která byla přislíbena a prezentována jako možné řešení problémů, nakonec nebyla určena pro krytí nákladů vzniklých v rámci bojů mezi ukrajinskou armádou a povstalci," píše Adomanis.

„Pravda je taková, že největší část doposud obdržené mezinárodní pomoci tvoří půjčka, která musí být později splacena. Hlavní podmínkou pro poskytnutí této půjčky přitom bylo, že dojde k zastavení bojů. Nikdo nezná přesnou výši výdajů na válku proti separatistům. Bude trvat dlouhé měsíce až roky, než se dozvíme, kolik peněz válka spolykala. Není však nutné být špičkový ekonom, aby člověk vytušil, že půjde v důsledku dlouhé nečinnosti či zničení většiny podniků o obrovskou sumu," míní Adomanis.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Z hlediska veřejných financí je podle Adomanise scénář snad ještě katastrofičtější. Mimo jiné prý hlavně proto, že velká část daňových poplatníků je nyní mimo kontrolu centrální vlády. „Válka tedy přinesla Ukrajině dva typy ekonomických nákladů. Mezi ty přímé patří náklady na opravu poškozených silnic, železnic a letišť. Půjde jistě o miliardy dolarů. Nejhorší na tom je, že nikdo neví, kde na pokrytí těchto nákladů vezme Ukrajina peníze. Už nyní je totiž stav veřejných financí v kritické situaci," připomíná Adomanis.

Ještě větší nebezpečí však podle jeho mínění představují nepřímé náklady, které vzniknou v důsledku trvalého nižšího hospodářského růstu. „Východní Ukrajina nebyla cílem pro zahraniční investory ani před válkou, natož po ní. Je nereálné, že by se sem najednou soukromí investoři začali hromadně hrnout. Je téměř jisté, že dojde k dalšímu úniku zahraničního kapitálu i odkladu dalších investic do té doby, než bude situace z politického i právního hlediska vyřešena. Celému regionu Donbas tak hrozí trvalá recese. Peníze na pokrytí těchto nepřímých nákladů se podaří Ukrajině najít v rozvaze jen stěží," tvrdí Adomanis.

„Chmurná sitauce, kterou jsem výše nastínil, bude vyžadovat další finanční závazek Západu. A to mnohem větší než ten, který byl doposud nabídnut. EU a USA musí přijít s penězi, díky kterým se Ukrajina skutečně postaví na vlastní nohy. Současná kombinace velkých slov a nabízené almužny je tím nejhorším, co mohlo Ukrajinu potkat. Mluvit tvrdě a nesmlouvavě je nejlepším způsobem, jak si znepřátelit a vyprovokovat Rusy. Řešení alarmující situace ukrajinské ekonomiky to však v žádném případě nepřinese," má jasno Adomanis.

Současné prozápadní euforické nálady na Ukrajině se mohou brzy změnit v přesně opačné emoce, pokud Kyjev uvidí, že snaha Západu o pomoc zemi začíná i končí u slov. Je to přesně to, co se přihodilo Rusku v roce 1990. Také tehdy Západ neustále opakoval mantru o „reformním procesu“, který přitom nebylo z čeho finančné nastartovat. „Vést plané řeči bylo špatnou politikou tehdy a je základním projevem špatné politiky i dnes," uzavírá Adomanis v kritickém duchu.