Dalším problémem USA je rozsáhlý program provokací s pomocí desítek agentů CIA a jejich sluhů z britské MI6. Ti stále nemohou na Ukrajině Rusko vyprovokovat k neuvážené akci. Přitom ve spolupráci s Ukrajinou vyšroubovali hysterii o ruské přípravě války na maximum.

Například v článku „Ukrajina versus Rusko“ od Dušana Rovenského v posledním čísle odborného měsíčníku zaměřeného na vojenství ATM upozorňuje autor, že: „Dne 22. prosince 2021 předseda ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany Oleksij Danilov oznámil, že Rusko soustředilo přibližně 122 000 vojáků do vzdálenosti 200 km od ukrajinských hranic a přibližně 143 500 vojáků pak 400 km daleko od hranic."

Je ale otázkou, jak definovat samotný pojem „u hranic s Ukrajinou“? Čtyři sta kilometrů je totiž i vzdálenost z letecké základny Nellis u Las Vegas k mexickým hranicím a nikdo netvrdí, že jde o koncentraci amerických vojenských sil poblíž Mexika.

Jako v roce 2008?

Mají USA šanci vyvolat nepřehledný chaos na hranicích Ukrajiny v době olympijského zimního tělocviku v Pekingu?

Objevilo se propagandistické proroctví, že prý Rusko využije zimní pekingské olympiády k útoku na "chudáčka" kyjevskou část Ukrajiny. V té době bude mediální pozornost obrácena k olympijskému divadlu. Pokud by k něčemu takovému skutečně došlo, předpokládám, že by začaly provokace z kyjevské Ukrajiny - možná pod americkým poradenstvím, a byly by ukrajinské útoky vydávány za obranné akce proti hnusným ruským provokacím.

Už jednou došlo k využití tohoto modelu. V případě Gruzie, miláčka USA a NATO.

V noci na 8. srpna 2008 - den zahájení letních olympijských her v čínském Pekingu - gruzínské dělostřelectvo zahájilo bombardování osetských vesnic a gruzínská armáda začala s vojenskou operací s cílem dobýt hlavní město Jižní Osetie Cchinvali. To se jim 8. srpna v noci a dopoledne téměř povedlo. Potom místní domobrana s ruskou armádou situaci obrátily…

Je jednoznačně prokázáno ze zprávy pozorovatelů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), že gruzínská armáda 7. srpna zaútočila dělostřeleckou a raketometnou palbou na správní středisko Jižní Osetie Cchinvali. Civilisty, ruské mírové jednotky a neozbrojené pozorovatele tak vystavila ohrožení. Tým pozorovatelů OBSE zahrnoval finského majora, kapitána běloruských výsadkářů a polského civilistu. Detaily potvrdili tři západní a jednoho ruského diplomata a schválila je mise OBSE v Tbilisi.

Není od věci připomenout, co napsal v Právu začátkem září 2008 český generál v záloze a sociolog Antonín Rašek: „Objektivní motivací Gruzínců bylo uchovat územní celistvost své země, jakkoli jsou Jižní Osetie a Abcházie darem Josefa Džugašviliho-Stalina svým rodákům v dvacátých letech minulého století, a součástí Gruzie nebyly. Podobně jako Chruščovův dar Krymu Ukrajině…“

Patrick J. Buchanan, americký politik, poradce tří amerických prezidentů, Nixona, Forda a Reagana, spoluzakladatel magazínu The American Konservative, napsal 15. srpna 2008 článek "Blowback From Bear-Baiting", kde uvádí: „…Když se Sovětský svaz rozpadl do 15 národů, oslavovali jsme. Když se Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie, Bosna, Černá Hora a Kosovo odtrhly od Srbska, jásali jsme. Proč tedy to rozhořčení, když se dvě provincie s etnicky jiným obyvatelstvem odtrhly od Gruzie a bojovaly za svou samostatnost?“