Adolf Born, výtvarník, monarchista a ortodoxní katolík, se narodil 12. června roku 1930, letos mu bude 85 let. Studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, známý je především díky svým karikaturám, knižním ilustracím a animovanému filmu, zejména pak příběhům Macha a Šebestové. S manželkou Emou dodnes žije v Praze.

V úvodu Born vysvětluje, že ho věk rozhodně v ničem neomezuje, ba naopak, čím více práce má, tím méně mu věk dochází. „Vite, ono nemůže být nic horšího než stát se důchodcem, posadit se na lavičku a celý den tam krmit holuby,“ říká Born.

K předčasnému stárnutí podle něj vede nuda a lenost. „My Slované jsme k tomu náchylní, protože jsme od přírody lenivější než jiné národy,“ připomíná Born a vysvětluje, že za Rakouska-Uherska bylo dobře, protože od vzniku první republiky „jsme se okamžitě, během několika dnů, ocitli na Východě“.

Na chvíli se v rozhovoru podíval i na pár historických osobností, od Rudolfa II., který byl podle Borna tím největším z panovníků, přes Jana Husa a Žižku, kterého srovnává s Che Guevarou či Al Caponem, až po Beatles, kteří „byli komunistická mládež. To ví taky každej“.

• Rozhovor zde

Dnešní Rusko však Born chválí, oproti Sovětskému svazu tam alespoň vzkvétá náboženství. A protiruské nálady, které jsou dnes vcelku aktuální, přirovnává k módě. „Když mi bylo patnáct, obdivovala moje generace štráfaté ponožky – kdo je neměl, nebyl in. A ono je to pořád stejné. Když dnes někdo nekriticky obdivuje Ameriku, chová se stejně, jako by roku 1945 hrdě vystavoval své štráfaté ponožky,“ vysvětluje Born. „Proč by dnešní Češi nemohli nadávat Rusům a milovat Ameriku? Během několika let se situace obrátí a oni budou nadávat Americe a zbožňovat Rusko. Vždyť je to úplně jedno,“ pokračuje.

Důležité je, že všechno co se děje kolem nás, pohání inspiraci našich umělců. „Berte to tak, že je život nesmírně zábavnej a že je vlastně fuk, jestli zrovna vládnou komunisté, nebo Američani,“ dodává Born. O aktuální politické situaci se vyjadřuje jako o „kulise pro představení ochotnického souboru, ze které stéká barva“.

Srovnává život před a po roce 89 a lidi, kteří si dnes stěžují, jednoduše považuje za idioty. Můžeme přece dělat dnes, co se nám zlíbí. Václav Havel, který nás vedl jako první po revoluci, už navždy pro Borna zůstane „pokrokovým komunistou“, proti kterému ale nic nemá. Nejlepším českým prezidentem pro něj vždy bude doktor Emil Hácha, který „byl perfektní, jen v životě udělal velkou chybu – chtěl posloužit svému národu. Koho napadne sloužit národu, ten skončí špatně. Vždycky“.

Skrze jednu ze svých nejoblíbenějších knížek se pak Born dostává k tématu politické korektnosti. „Chaloupka strýčka Toma, ve kveré byl strýček Tom negr. Na tom nebylo nic pejorativního, byl to bezvadnej negr, který to s lidmi uměl. Říct v té době o někom Afroameričan, tak dostanete facku a padnete, poněvadž jakejpak Afroameričan, když to byl negr? A jacípak Romové, když nejsou z Itálie?“ uvažuje Born. Politická korektnost je záhubou Evropy. „Afričané se rozmnožují pětkrát rychleji než my, s tím se nedá nic dělat – Evropa si sama odpískala svůj konec. Nevím jestli to potrvá dvacet nebo třicet let, ale jednoho dne bude převážně muslimská,“ pokračuje.

Dojde i na Miloše Zemana, který je podle Borna obrazem současnosti. „Nemám nic proti němu, nejsem ani pro něj. Jenom uznávám, že je v některých výrocích daleko zajímavější než předchozí prezidenti. Nebudu konkretizovat, ale mívá razantnější připomínky, což je spíše klad,“ shrnuje Born. A kdyby si měl vybrat mezi „pražskou kavárnou“, kterou rozhodně nepovažuje za intelektuální elity, nebo panem Zemanem, vybral by si Zemana.

Na narážku, že jeho názory můžou vyvolat vlnu nevole u katolíků, jakým je například Tomáš Halík, reaguje: „My ortodoxní katolíci si z představitelů naší církve pečlivě vybíráme. A některé z nich nemusíme ani s přimhouřenýma očima.“

Náš národ považuje za národ umírněných rasistů, kteří nejsou pro boj, ale spíš vlastně chtějí mít svůj klid. Důležité ale je žít s humorem, protože na konec je stejně všechno jedno.

Závěrem již pouze shrne svůj názor na svět, ve kterém žijeme, který se snažil osvětlit během celého rozhovoru. „Ve světě, který se v žádném ohledu nevyvíjí k lepšímu, ale o co jde? O nic. Vždyť je to, prosím vás, zábava,“ končí Born.