Ona organizace se jmenuje „Having Kids“ a prosazuje „udržitelný a na děti orientovaný model plánování rodiny“. Manželský pár vyzvala, aby si nepořizovali další děti, protože světu hrozí přelidnění. Už princ William namítl, že v zemi, kde je průměr dětí na jednu ženu hluboko pod hranicí reprodukce populace, není takové nebezpečí prioritou.

Antinatalisté argumentují, že přivádět na svět více dětí je neekologické. Podle Zdechovského není tato myšlenka nic nového. Sekty jako shakeři v USA v 18. století nebo manichejští ve středověku hlásaly celibát. Ale vzhledem k tomu, že bez dětí nemohly obnovovat své počty, se tyto sekty nijak zvlášť neosvědčily.

Dokonce i německý pesimistický filosof Arthur Schopenhauer se stavěl proti přivádění dětí na svět, podle něj „nemít děti znamená ohleduplnost k ostatním generacím a ušetření je břemena existence“. Podle Zdechovského by pak takoví lidé měli své uvažování dovést do logického konce, že jejich život také zatěžuje planetu. Někteří to prý i činí.

„Velmi zajímavé jsou postoje závodnice a ekologické aktivistky Leilani Münterové,“ píše Zdechovský. Cituje ji: „Dokážeme se bavit o emisích a klimatických změnách, ale v debatě o populaci se vždycky objeví velmi emoční reakce.“ Zdechovskému přijde divné, že něco takového si myslí zrovna závodnice, která při každém závodu spálí litry paliva.

Takoví lidé se většinou najdou v západních společnostech, píše europoslanec a ptá se: „Proč antinatalisté neotevřou stejnou otázku v Africe nebo Indii? A s jakou odpovědí by se asi setkali?“ Pokud by se lidé řídili radami antinatalistů, došlo by k sociálnímu kolapsu a konci civilizace, jak ji známe, píše Zdechovský. „Společnost, která nemá děti, nemá ani budoucnost, jak kdysi řekl brněnský sociolog, a hlavně velmi moudrý člověk Ivo Možný. A já s ním bezvýhradně souhlasím,“ zakončuje úvahu europoslanec Zdechovský.