Na blogu se senátor zamýšlel nad schopností, či neschopností Miloše Zemana vykonávat svoji funkci. Předesílá, že jeho důvody nejsou osobní. Chtěl tak vyvrátit podezření, že by se tím zabýval z důvodu, že v posledních prezidentských volbách kandidoval právě proti němu. „Ostatně netajím se názorem, že Miloš Zeman je i můj prezident, protože z pozice občana i senátora jeho postavení jako hlavy státu plně respektuji,“ uvedl a pokračoval, že se výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, kterému předsedá, zabýval analýzou kauzy Vrbětice.

„Vzali jsme svůj úkol velmi vážně. Předvolávali jsme si na výbor jednotlivé členy vlády i šéfy bezpečnostních služeb a na základě jejich výpovědí, často v utajeném režimu, jsme zkoumali, jaké kroky v krizi kolem Vrbětic činila vláda, jestli je dělala dostatečně rychle a v součinnosti s našimi spojenci a zda i bezpečnostní služby jednaly, jak měly. Postupně jsme zjišťovali, že všechny dotčené instituce státu reagovaly rychle, koordinovaně a přiměřeně vážné situaci bezpečnostního ohrožení republiky. Také Sněmovna a Senát rychle a jednoznačně podpořily kroky vlády,“ popisuje vývoj situace a dodává, že v celé šíři aktivit však výrazně absentoval právě prezident. „A když se nakonec Miloš Zeman po týdnu objevil, prokazatelně jednal proti zájmům státu a jeho bezpečnosti. Veřejně mluvil o věcech, které v zájmu vyšetřování měly zůstat tajné, a svými verzemi amatérského detektiva podkopával pozici vlády,“ hodnotí jeho postoj a připomíná, že to bylo právě v době, kdy bylo třeba mobilizovat naše zahraniční spojence. „Miloš Zeman nedokázal ani zvednout telefon a zavolat prezidentům demokratických zemí se žádostí o podporu, jak náleží hlavě státu. Natož aby zavolal do Bratislavy a poděkoval slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové za obrovskou podporu, kterou naší zemi projevila,“ kritizuje další kroky prezidenta s tím, že prezident zde neplnil svoji roli zastupovat stát navenek. Nedokázal podle něj jednat podle základních tří vět slibu prezidenta.

Fischer také připomíná, že všechna závažná a mnohdy protiústavní pochybení Miloše Zemana ve funkci prezidenta jsou soustředěna v podrobné analýze, takzvané zprávě senátora zpravodaje. Na základě této zprávy výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal usnesení, kterým aktivoval článek 66 ústavy. „Článek 66 ústavy praví, že nemůže-li prezident vykonávat svůj úřad v souladu s ústavou, a usnesou-li se na tom Senát a Sněmovna, pak jeho pravomoci přecházejí na další ústavní činitele. Tedy na šéfa Senátu, na předsedu Sněmovny a premiéra. Miloš Zeman by v takovém případě zůstal ve funkci hlavy státu i nadále, ale měl by méně pravomocí. A pokud by s tímto nálezem nesouhlasil, má právo se odvolat k Ústavnímu soudu, který mu může dát za pravdu a všechny pravomoci mu vrátit,“ popisuje s tím, že pamětníci si vzpomenou, za jakých okolností opouštěl úřad prezidenta Ludvík Svoboda.