„Masaryk byl Masaryk. To byl člověk, který se v dospělosti přes své katolické mládí přihlásil k evangelíkům. Filozoficky byl deista, kterého na náboženství zajímal Ježíšův morální apel. Jeho duchovní vývoj je celkem jasný. Pokud jde o Miloše Zemana, byli bychom asi na rozpacích, kdybychom měli mluvit o něčem, čemu by se dalo říkat duchovní biografie,“ píše Jandourek, který má k otázkám náboženství velmi blízko. Je to totiž vysvěcený kněz.

Jak si tedy podle Jandourka vysvětlit u Zemana náhlé husitství? „Pominout velké výročí významného reformátora, který předznamenal reformaci, nelze. Je to výročí státního významu. Ani husitské hnutí nemůžeme pominout. Můžeme být proti, ale nemůžeme popřít, že to bylo heroické období národa, které pak v mnoha svých formách zdegenerovalo v čistý teror," zkonstatoval. 

„Je ale paradoxem dějin, že husitský prapor vytahuje na světlo zrovna Zeman. Když to dělal Masaryk, člověk, který uměl jít proti proudu a znal i déšť skutečných střel, je to něco jiného, než když prapor s kalichem vytahuje Zeman, císař, který je nahý, člověk, který se stal prezidentem a nezvládá ani ceremoniální funkce,“ opírá se Jandourek do hlavy státu. A servítky si skutečně nebere. „Skutečný husita by nepoklonkoval východnímu impériu, husita by se nepodbízel lůze, nevykládal by o kšeftících, jak jsou výhodné, když budeme uslintaně podlézat Říši středu,“ dodává s tím, že by jej zajímalo, zda prezident Zeman umí odzpívat Ktož sú Boží bojovníci a hezky všechny sloky.

„Pak ať si věší prapory a mává sudlicí, jestli ho to baví. Husita, to byl někdo, kdo měl v sobě anděla i démona. Tak je tomu i dnes. Z kalicha se dá přijímat i chlastat. Přijímat k povznesení, chlastat do němoty a bezvědomí. To je věc volby, co si vybereme, ne? Jinak je jedno, jestli vyvěšujeme husitské prapory nebo věšíme špinavé prádlo,“ uzavírá Jandourek.