Agentura upozorňuje, že palčivým problémem Afriky je vysoká porodnost, která společně s ekonomickou zaostalostí států vede k tomu, že lidem se nedostává vzdělání, práce či bydlení. Mnoho takových pak raději riskuje strastiplnou cestu do Evropy, v níž spatřuje naději na lepší budoucnost. 

V Nigeru kupříkladu každá žena porodí v průměru víc než sedm dětí, přičemž ty si mohou vybrat mezi tím, zda chtějí žít ve své zemi, která připomíná ekonomicky zničené Německo dvacátých let minulého století, nebo přeskočí devadesát let vývoje a prchnou do dnešního Německa, odkud posílají peníze sourozencům i rodičům, čímž jim umožňují přežití. 

Jak z toho ven? Vyspělé státy doporučují zemím typu Nigeru snížit porodnost svých žen už tím, že jim poskytnou odpovídající vzdělání. Mnoho dětí se v Africe vůbec nedostane do školy. Pokud by tyto státy poslechly zmíněné rady, mohla by se Afrika dostat na úroveň Číny. Populaci na to kontinent má a pokud bude odpovídajícím způsobem vzdělaná, má šanci vymanit se z chudoby.

Celý text najdete zde

Prozatím se však nezdá, že by lidnaté leč chudé africké státy byly s to tyto rady uposlechnout. Jsou proto i nadále závislé na finanční pomoci proudící z vyspělého světa. Nejedna africká země dodnes stojí na vývozu nezpracovaných surovin, z čehož nelze dvakrát zbohatnout. Vezmeme-li v potaz všechny tyto faktory, jeví se současná migrační vlna z Afriky dle Reuters v podstatě jako nezastavitelná.

K tomuto závěru vede i příběh osmatřicetiletého Osmana Dialla, který se vydal na cestu ze své rodné Sierry Leone do Německa. Neváhá vydat pašerákům všechno, co má, aby se dostal do srdce Evropy, kde chce pracovat v automobilové továrně a značnou část výdělku posílat zpátky rodině do své rodné vlasti.

„Chci pracovat v automobilové továrně v Německu,“ prozrazuje Afričan. Na cestu si s sebou vzal náhradní boty, kalhoty, vodu a Bibli. Niv víc. „V Evropě si mohu vydělat a uložit peníze. Vrátit už se nemám kam. Už nic nemám,“ prozrazuje migrant.