Dvakrát Česká televize a jednou stroj na dobré nápady pro Prahu, jak je nazýván na Štědrý den minulého roku vzniklý Pražský inovační institut, vytvoří kulisy pro aktuální přehled mediálních zajímavostí. „Dnes to celé bude tak trošku něco mezi Kafkou a Orwellem. Tak začneme tím Kafkou. Jak nás 1. července informoval pražský magistrát, ředitelem Pražského inovačního institutu se stal doktor Bohumil Kartous. Pamatujeme si ho ještě z časů, kdy psal do Britských listů, a musím říct, že často velmi gramotné a názorově zajímavé, inspirativní texty. Jenže jak se lidé a věci mění, tak se i z Boba Kartouse stal posléze šéf toho tajemného iluminátského spolku elfů, kteří skryti v anonymitě se začali probírat našimi soukromými korespondencemi, životy a osudy a snažili se určovat, co z toho si zaslouží vyloučení ze slušné společnosti a označení nějakou nálepkou typu kremelský šváb nebo dezinformátor a podobně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

To lze brát jako hodně nedůstojné činnosti, které se Bohumil Kartous podjal vykonávat. „Zřejmě ty nedůstojné činnosti nejsou tak dobře placené jako činnost ředitele Pražského inovačního institutu. K té minulosti bych dodal jednu věc, která s tím souvisí. Před lety napsal Bohumil Kartous pro Britské listy opravdu vynikající recenzi na knihu rakouského filosofa Konrada Paula Liessmanna ‚Teorie nevzdělanosti‘. Celá je postavena jako kritika stávajícího naprosto nevyhovujícího vzdělávacího systému, co produkuje jenom držitele diplomů, které nemají žádnou cenu, a ti držitelé nemají žádné vědomosti. Propast mezi věděním a diplomem se prohlubuje. Liessmann to podrobil důkladné a velmi odůvodněné kritice, kterou Kartous ocenil a velmi silně se k té myšlence přidal. O to je větší moje překvapení, že se teď dává do služeb jakéhosi inovačního institutu,“ přiznává mediální analytik.

Mentoring malých a středních podniků  – to bude něco

Bohumil Kartous navíc avizuje, že se bude v tomto inovačnímu institutu věnovat především vzdělávacím činnostem, neboť vzdělávání, jak tvrdí, je generátorem inovací. „To je taková hezká floskule, kterých si můžeme vymyslet asi patnáct za minutu. Za prvé není vůbec zjevné, co to je ten inovační institut, na co to je dobré, potřebujeme-li to k něčemu, nebo je to jenom další trafika pro další trafikanty. Obávám se, že je to spíš ten druhý příběh, ale dobrá, dopřejme jim tu příležitost. Celé to vzniklo jaksi potichu a plíživě, a tak do jeho čela vešel kolega Kartous. Jsem velmi zvědavý, jestli bude v čele téhle instituce prosazovat totéž, co prosazoval spolu s Liessmannem vůči úrovni vzdělávání. Protože ta hora frází, která vzešla z jeho úvodního vystoupení poté, co byl komisí vybrán, je tak prázdná a nevypovídající absolutně o ničem, že jsem skutečně zvědav, kam až se dokáže dříve talentovaný člověk posunout se svými spíše profánními a kariérními aktivitami,“ podotýká Petr Žantovský.