Rybińska proslula svou kritikou Angely Merkelové v průběhu německé migrační krize. V současnosti píše pro internetové magazíny wPolitice a wSieci. R. Tichy patří ke známým tvářím alternativní publicistické scény v Německu jako vydavatel kritického internetového měsíčníku Tichys Einblick, který vychází od počátku letošního roku také v klasické papírové podobě. Diskusní odpoledne, jež zahájil Alexandr Vondra, moderoval redaktor týdeníku Echo Daniel Kaiser.

Vše je možné

Tichy úvodem vyzvedl „neuvěřitelně“ dobrou ekonomickou situaci SRN, která pomáhá zastiňovat jiné, méně příznivé skutečnosti. Připomněl článek z New York Times, který byl jednou velkou ódou na skvělé a šťastné Německo. Jako protiváhu pak citoval z německých zdrojů zprávy o dalším fyzickém napadení politika Alternativy pro Německo, o skandálu kolem vojáka Bundeswehru, který se několik měsíců vydával za syrského uprchlíka, o nových výstřelcích levicových extremistů a jejich bagatelizování levicovými politiky či nepochopitelném odstranění fotografie bývalého kancléře Helmuta Schmidta v uniformě wehrmachtu z prostor univerzity Bundeswehru v Hamburku.

Tichyho rezultát: Německo je zmatená (verwirrtes) země, kde ovšem momentálně i mezi většinou běžných lidí panuje přesvědčení, že díky skvělé hospodářské situaci je vše možné a vše je zvládnutelné. Mimořádně příznivá situace pro německý export, do značné míry založená na podhodnoceném euru, potrvá ještě nějaký čas a s ní i optimistická nálada. Podle Tichyho si ovšem Němci neuvědomují, že politika otevřených hranic a existence sociálního státu jsou neslučitelné. Dodejme, že k témuž závěru dospěl také významný německý ekonom Hans-Werner Sinn ve své loni vydané knize Das Schwarze Juni (Černý červen).

Znovu Bismarckovo dilema

Polská novinářka se zabývala především pozicí Německa v Evropě. Od poslední finanční krize se Spolková republika ocitla opět v postavení, kterému se chtěla za každou cenu vyhnout zapojením se do evropské integrace a přijetím eura, tj. v postavení evropského hegemona. Dilema současné vládnoucí berlínské garnitury dokonce přirovnala k situaci kancléře Bismarcka po sjednocení Německa v roce 1871: příliš silné pro Evropu, ale příliš slabé pro ovládnutí Evropy. K posílení Německa mimořádně přispěl brexit, ale také dlouhodobá slabost Francie, což podle Rybińské znamená, že francouzsko-německý motor EU je mrtev.

Toto tvrzení považuji po zprávě o složení nové francouzské vlády, plné „přátel“ Německa, za přinejmenším předčasné. (Jeden z posledních komentářů ve Frankfurter Allgemeine Zeitung o Macronovi nesl název: Germanofil.) Německo se – pokračovala Rybińska – dostalo v Evropě do izolace nejen svou hospodářskou váhou, ale také oprávněnou kritikou podhodnoceného eura. (Podle Tichyho je euro vůči dolaru podhodnoceno až o 20 %.) A samozřejmě svou migrační politikou, kterou žádný jiný stát v EU nesdílí.

Podle Rybińské, která se v Německu narodila a tamní situaci velmi dobře zná, je ovšem německý mocenský potenciál přeceňován, protože se nemůže opřít o skutečné znaky velmoci. Německá armáda je slabá, jeho ekonomika tvoří koneckonců pouhých 5 % světového HDP, země je v demografické krizi a podstatný kus její skvělé momentální světové pověstí jde na vrub šikovného řízení public relations. Rybińska také kritizovala pokrytectví německého „zachraňování“ Řecka. Němci (ale i např. Francouzi) podmiňují svou pomoc mj. řeckým nákupem jejich zbraní.

Spolek mlčíčích

Navzdory dominanci ekonomiky a europolitiky nemohla zůstat zcela stranou situace v německých médiích, která vyvolává dlouhodobě vážné pochybnosti o svobodě tisku v tomto údajně vzorovém demokratickém státě. Stačí jen připomenout jednostranně negativní obrázek Alternativy pro Německo v naprosté většině tamních médií nebo nyní v Bundestagu projednávaný tzv. Netzwerkdurchsetzungsgesetz, tj. zákon o uplatňování kontroly informací na internetu. Nejedná se o nic jiného, než o nástroj, jak provozovatele sociálních sítí donutit k vymazání veškerých „nenávistných“ příspěvků, a to do 24 hodin a pod hrozbou drakonických trestů. Že ve snaze vyhnout se pokutám by bylo pojetí „nenávisti“ velmi široké, takže by vedlo k omezení svobody vyjadřování, je nabíledni. (Návrh zákona, navržený ministerstvem spravedlnosti, je mimochodem námětem Tichys Einblick č. 6/2017, s titulkem Svoboda slova v ohrožení.)

Tichy v souvislosti se situací německého tisku nepoužil termín „Lügenpresse“ (prolhaný tisk), s nímž operují někteří němečtí kritici, nýbrž mluvil o „Geschweigekartell“, tedy o spolku mlčících. Skutečnosti, které jsou nepříjemné pro vládnoucí „rudo-zelený konsensus“, se zkrátka zamlčí; nejznámějším případem se stal pokus zamést pod koberec masové obtěžování Němek severoafrickými migranty na kolínském nádraží na Silvestra 2015. Rybińska doložila cenzurní metody veřejnoprávních médií vlastním příběhem: když do reportáže televize ARD vyjádřila pozitivní názor na Trumpa, její příspěvek byl vystřižen.

Celé diskusní odpoledne, jehož se zúčastnila asi stovka posluchačů, lze označit za vydařené, třebaže ani jeden z hlavních účinkujících nezaujal výraznějším řečnickým uměním. Nutno však dodat, že takových večerů a diskusí by se musely konat stovky po celé zemi, aby se narušil schematický obrázek, který vlivem českého mediálního zpravodajství má o Německu běžný občan tohoto státu a jenž by se dal stručně vyjádřit slovy: Německo, náš vzor.

Aleš Valenta
Historik

Vyšlo na webu www.pravybreh.cz.