Anglická média to opravdu neměla lehké. Radostně očekávaná událost se natolik protáhla, že už chudáci komentátoři nevěděli kudy kam a komentovali, co kdo z nich napsal. Zoufalý hlasatel v televizi dokonce oznámil hlavní zprávu dne slovy “žádná nová zpráva.”A tak spekulace přebíjely spekulace. Proč se vlastně předpokládalo, že se dítě narodí třináctého? Jak dlouho to lékaři vydrží, než spustí umělý porod? V jakém znamení zodiaku se narodí nástupce na trůn – rak nebo lev? Co když budou dvojčata? Bude to děvče nebo kluk, když si sami rodiče předem zakázali znát pohlaví svého potomka? Ne, že by to dnes hrálo konstituční roli, když Cameronova vláda zrušila primogenituru a tak se poprvé v historii mohla narodit dědičná královna. Sázelo se na jména, která odpovídají tradici a nedávají se zásadně po rodičích, nýbrž po slavných královských předcích, a opět se potvrdilo, že se sázkové kanceláře nemýlí – George, James, Edward, i když ani to není důležité, kdo by si pamatoval pravé jméno Jiřího VI., královnina otce, řečeného Bertie, kterého nedávno tak proslavil Colin Firth ve filmu “Králova řeč.”

Angličané milují zajímavé detaily, jiskřivá slovní spojení (kalambury) ironii a vtip. A tak se komentátoři předháněli a vymýšleli, jako by soutěžili, kdo vyhraje závody ve slovním slalomu. I vévoda (princ William) poznamenal, že jeho syn má víc vlasů než on sám a stanice BBC zabodovala, když hlásila, “narodil se mládenec, který se podle všeho má stát králem” ovšem “i pro ty, kteří nemají britskou vlajku vytetovanou na duši, je vlajkosláva radostná událost, příslib nadějné budoucnosti národa, která alespoň na čas zaplní propast, vykotlanou beznadějnými neinspirativními politiky.” A vzhledem k tak nesmírné popularitě královské rodiny, především královny, a dnes už i mladého královského páru Kateřiny a Williama, má monarchie opravdu “podle všeho” vystaráno. Třetí korunní princ v pořadí by tak mohl nastoupit zhruba za padesát, šedesát let. A znovu dohady, jaká ta Anglie (Spojené království?) vlastně bude – multikulturní, multietnická? S bílou ještě stále monarchickou menšinou?

Jedno je jisté. Čerstvě narozený nástupce na trůn si bude moci vzít za manželku, na rozdíl od svého nešťastného dědy, koho bude chtít a pokud zřejmě už nebude hlavou anglikánské církve, mohl by se stát i katolíkem, což ústava dnes zakazuje, i když by vznikl problém s anglikánským královským ceremoniálem. Ostatně, od nedávného přílivu Poláků, Slováků a Litevců, je podle počtu věřících na nedělní mši, katolická církev největší v zemi.

Královská artilerie podle protokolu vypálila tradičních 41 salv a po tři hodiny z katedrály westminsterského opatství vyzváněly zvony. Tentokrát se anglický tisk - snad aby trumfl nedávné Diamantové jubileum královniny vlády - dočista zbláznil. Bulvární The Sun se na den přejmenoval na The Son, na syna, The Mail měl dvacetistránkovou přílohu a dokonce i seriózní timesy vyrukovaly s velkou fotografickou přílohou.