Úvod

Potravinové právo je složeno z právních a správních předpisů, použitelných ve Společenství členských států Evropské Unie, nebo na vnitrostátní úrovni pro potraviny obecně, jak pro oblast bezpečnosti potravin, tak pro jejich alespoň relativní soběstačnost. Vztahuje se na všechny fáze výroby, zpracování a distribuce potravin, krmiv a dalších agrárních komodit. Nařízením Evropského Parlamentu a Rady ES č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 , kterým jsou stanoveny obecné zásady a požadavky potravinového práva, byl zřízen „Evropský úřad pro bezpečnost potravin“, současně byly stanoveny postupy, týkající se bezpečnosti potravin.

Komentář k působnostem úřadu v souladu s „Bílou knihou o zdravotní nezávadnosti potravin“ (Komise EU ,1999) uvádí, že „politika zdravotní nezávadnosti potravin se bude pevně opírat o využívání poradenství na vědecké bázi a tam, kde to bude zapotřebí, bude použit princip prevence“. Mimořádně důležitá je schopnost rychle provádět účinná ochranná opatření na základě analýz rizik v případě, že se v potravinovém řetězci zjistí problém, který může ohrozit zdraví a potravinovou bezpečnost v ČR, v Evropě, či ve světě. Precautionary principle, princip předběžné opatrnosti musí „pokrývat ty specifické situace, kde je vědecká evidence nedostatečná a neprůkazná i všude tam, kde jsou opodstatněné důvody k obavám (Komise EU 2004: 10).“

Přesto, že usnesení vlády ČR č. 61 ze dne 18. 1. 2010 o „Strategii bezpečnosti potravin a výživy na období 2010-2013“ ukládá zajistit praktickou realizaci bezpečnosti potravin a výživy, došlo v ČR i ve světě k nárustu sérií katastrofických nutričních příhod. Prokázala se tak nezpůsobilost  hypertrofovaných politických, státních i nestátních institucí řídit efektivně působnosti v ose stát – věda – provozní praxe – spotřebitel, a to  nejen v naší zemi.  Nekoordinovanost dozorových i poradenských služeb způsobuje jejich selhávání v agrárním a potravinovém sektoru stále častěji. Oba  sektory postrádají nezbytné regulativní prvky na celostátní i regionální úrovni, dlouhodobě postrádají také vládami opožděně koncipované projekce „Strategických rozvojových cílů při implementaci SZP EU pro období 2014–2020“ s tvorbou „sektorových obálek“ etc.

Materiál

Předkládaná práce je zaměřena na potřebu poskytování provozního „trouble-shootingu“ funkčním  „komplexním odborným provozním poradenstvím na základě analýzy rizik a na principu prevence“ při využití dlouhodobých praktických zkušeností a projektů, poskytujících všeobecné i specializované odborné poradenství, reflektujících  problematiku provozní praxe i „public goods“.

Tak na příklad dlouhodobá dekadence stavů dojnic i jejich chovatelské úrovně, je kromě jiné faktografie pregnantně doložitelná důvody jejich vyřazování z chovu. Ty byly v roce 2011 v 16 % ze zootechnických a v 84 % ze zdravotních důvodů. To je evidentí a zákonitý projev daně za odborně neřízené zvyšování roční dojivosti z 6 tisíc kg mléka na téměř dvojnásobek. Narostly počty i hloubka projevů metabolických alterací a imunosuprese, četnost poruch produkčních a reprodukčních cyklů,  kondičního i pohybového skóre dojnic. Tato „balkanizace“ poměrně vyspělé české chovatelské péče plně obnažila absenci české verze zlepšování mléčného hospodářství ,„Dairy Herd Improvement“ (DHI), běžné ve světě. Toto pochybení v managementu prvovýroby mléka vedlo v roce 2011 nejen  ke zvýšení výskytu „ostatních zdravotních poruch“, povětšině  hepatorenálních syndromů, ale i rizika onemocnění mléčných žláz dojnic až na dvojnásobek, z 18,0 na 38,5 %.  Tajemník Copa-Cogeca Pekka Pesonen již 3. 6. 2011 z Bruselu upozorňoval, že: „silná SZP je základem dalšího rozvoje zemědělství po roce 2013 vzhledem k tomu, že zemědělci a zemědělská družstva budou  nuceni čelit výzvám spojeným s potravinovou soběstačností a bezpečností. Vládní usnesení, které uložilo cíle typu „vytvoření silného a dynamického zemědělsko-potravinářského odvětví“ (NSPRV,Osa I ) etc. se dnes jeví, a to  zcela průkazně,   jen jako projev deklarativní nezávaznosti spolčených mocenských managementů, které nenesou za svá rozhodování ani mravní, ani hmotnou odpovědnost. Tak mohli někteří odborníci označit již v minulém roce rizikový stav naší prvovýroby mléka za „mléčný armagedon“ (Euro No 37, 2012).