Stanovisko ministerského předsedy má tři vážné negativní dopady.

Za prvé je to amorální projev neochoty pomoci lidem v tísni, navíc dětem bez rodičů. Za druhé je to vzkaz do zahraničí, že máme v čele sobecké a bezohledné jedince, kteří před volbami populisticky využívají projevy národního sobectví k udržení své politické moci  Třetí konsekvence je domácí a nejbolavější. Babišův postoj má zhoubný vliv na beztak narušenou morálku společnosti; může utvrdit část občanů v netečnosti k problémům druhých: Ať nám všichni dají pokoj! Ať naskáčou do moře!

Stavět se takto veřejně a  ostentativně zády k dětem volajícím o pomoc je nehodné kultury českého národa. V roce 2000 jsme měli padesát tisíc nelegálních migrantů a málokdo to vůbec zaznamenal. Dnes hostíme přes půl miliónu cizinců a přitom odmítáme pomoci několika ubohým osiřelým dětem? Jsme skutečně takoví? 

Proto je třeba okamžitě reagovat.

Chceme dodat odvahu těm našim politikům, kteří takový přístup odmítají. Podporujeme přijetí syrských sirotků jako akt pomoci ubohým dětem a jako akt solidarity s dalšími evropskými státy, které pomoc potřebným ze zásadních mravních důvodů neodpírají. 

Pokud to neučiní vláda, tak snad Parlament ČR pochopí naléhavost a symboliku takového kroku. 

Proto podepisujeme tento apel a připínáme si stužku barvy modré – barvy naděje.                                                            

Michael Kocáb, Tomáš Halík, Zdeněk Lukeš, Eliška Wagnerová, Michael Žantovský, Fedor Gál, Jiřina Šiklová, Vladimír Morávek, Martin Vadas, Ivan Rössler, Miloš Zapletal,         Karel Schwarzenberg, Jan Svěrák