Občas si do Rakouska nebo do SRN zajedu na nákup. V červnu roku 1989 jsem ve vlaku mluvil s náhodným rakouským cestujícím. Ptal se mě tehdy, proč máme tak hloupé politiky. Jakeš nebo Biľak byli totiž známi i tam. Ten člověk mimochodem četl noviny Volksstime. Po roce 1989 přestaly vycházet, jelikož už je ČSSR přestala financovat. Patřily Komunistické straně Rakouska. Do Rakouska a do Německa jezdím dodnes. V těchto zemích kupodivu nemají problém s polskými potravinami, v jejich obchodních řetězcích se polské zboží zcela běžně prodává.

Kontrastuje to s antipolskou hysterií, jak ji víří někteří naši politici. Na hovězí a vepřové konzervy mají u našich německojazyčných sousedů vývozci z Polska téměř monopol. Vše doplňují polské kvalitní uzeniny, mléčné výrobky a také ryby, převážně v octě. Z českých výrobků najdeme na jih a západ od našich hranic pouze pár druhů piv a Becherovku. Viděl jsem též Karlovarské oplatky a Pražskou šunku. Tyto dva výrobky byly ale – asi pro jistotu – vyrobené v Německu.

Pokud jsem vše pochopil správně, tak z naší země vyvážíme živá zvířata a k nám se vrací maso rozporcované, nebo v konzervách. Na tom patrně vydělá vývozce, snad i s pomocí dotací, ale český zákazník má často výrazně dražší zboží než Polák, Němec či Rakušan. Když k tomu připočteme další dotacemi hnané pěstování všudypřítomné řepky, je potom jasné, že v této zemi žije miliardář a na podzim sklidíme málo brambor. Je totiž zcela běžné, že v Německu jsou brambory k dostání za poloviční cenu než u nás.

Za vše špatné na dálnici můžou kamiony

Jedu-li na nákup k sousedům, pozoruji výstavbu dálnice Praha – Č. Budějovice – Linz. Rakousko dostavělo dálnici v roce 2015 až téměř k našim hranicím. Nyní čekají, až se u nás začne něco dít. Na našich některých úsecích totiž ještě nejsou vykoupeny ani pozemky. U Českých Budějovic je nový, teprve rok starý úsek dálnice. Byl s velkou slávou otevřen. Bohužel úsek je tak krátký, že je nemožné s vozem kategorie Škoda Fabia dosáhnout povolené rychlosti 130 km/h. Potom následuje zúžení „dálnice“ na jeden pruh a omezení rychlosti na 80 km/h. Parodie.

Voliči ANO nemají pochybnosti o schopnostech Dana Ťoka jako odborníka. Jeho volič z Vysočiny možná ale znejistí. Má totiž ověřené dlouholetým pozorováním, že v prosinci sněží. Ministr to ale zjistil, až když přijel do Humpolce. Nevadí, za vše špatné na dálnici můžou kamiony, hlavně ty polské. A problém je úspěšně vyřešen. Dne 8. března 2003 došlo k havárii autobusu u Nažidel, kousek od rakouských hranic. Bylo tam dvacet mrtvých. Ti nešťastníci se vraceli z lyžařského zájezdu z rakouských Alp. Převážně jeli po až šestiproudé kvalitní rakouské dálnici. Po překročení hranic do ČR následoval trychtýřový efekt, tj. nečekané zúžení silnice lemované stromy z předminulého století.

Po tragické havárii následovaly sliby politiků z celého politického spektra a na všech úrovních, že dojde ke změně. Jezdím po této silnici velmi často. Je to již více než šestnáct let. Předloni tam vyměnili svodidla a loni pokáceli několik stromů. Byly tam dlouhé fronty aut, protože práce se vlekly. Pozůstalí obětí tam nechali na louce postavit památník, který připomíná tragickou událost. Dálnice se dodnes v tomto úseku nezačala stavět.

Do naší země jezdí z různých důvodů dost Rakušanů. Tuto tristní situaci vidí. Doufám, že nebudu muset brzy odpovídat na podobnou otázku na politiky, jaké jsem musel čelit v roce 1989, jak zmiňuji v úvodu svého článku.