Tresty za porušení se pohybují od veřejného uříznutí hlavy, přes ukřižování po ukamenování. Smrtelným trestům také podléhá homosexualita, ženská nevěra a smilství včetně znásilnění. Tresty smrti se vykonávají také nad zajatými “nepřáteli” státu, od amerických novinářů přes japonské byznysmany po vojáky arabských zemí.

Islámské teroristy podporuje Turecko, Saúdská Arabie, Kuvajt ...

Obsazením iráckých ropných polí a získáním americké výzbroje od prchající irácké armády se IS stal nebohatší a nejlépe vyzbrojenou teroristickou organizací na světě, s příjmem několik milionů dolarů denně. Z ropy prodávané přes Turecko na černém trhu pod oficiální cenou, z naloupených historických artefaktů, z výkupného za rukojmí a z finančních darů Saúdské Arábie, Kataru a Kuvajtu. A z výzbrojí amerických, poskytovaných protiasadovským syrským bojůvkám a zbloudilých do IS nebo zděděných po prchající irácké armádě.

S vojenským personálem odhadovaným až na 100.000, z nichž čtvrtina přišla bojovat z devadesáti zemí, od Británie, USA a Kanady, přes většinu západoevropských států), téměř všechny islámské státy, po ruské Čečeně a čínské Ujgury. Jen Francie a Británie odhadují, že Islámskému státu dodaly každá 1.500 svých občanů. “Více než polovina zemí světa produkuje džihádisty zaplňující šiky sunitských teroristických organizací,” píše v květnu 2015 Financial Times.

Velí jim a cvičí je bývalí důstojníci Saddámovy armády. Tisíce mladých cizinek se jim dobrovolně přicházejí nabízet na “sexuální džihád”. Vytvořili státní strukturu s chalífem, obchodními úřady, školským systémem, mládežnickou džihádistickou organizací zvanou “vlčata chalífátu”, armádou, vojenským výcvikem, policií, zdravotnictvím, výběrem daní a mohutnou propagandistickou mašinérií s internetem, profesionálními filmaři a reportéry a až 90.000 internetových propagačních “tweetů” denně ve více než dvaceti jazycích. A s bizarními ministerstvy a ministry, kromě obvyklých také “pro zahraniční bojovníky a sebevražedné atentátníky”, nebo “pro výbušniny”, nebo “pro záležitostí mučeníků a žen”, nebo “pro mediální operace”, nebo “pro vězně”.

Mimo dobytá území Sýrie a Iráku se k němu přihlásily desítky džihádistických organizací roztroušených po světě, od skupin filipínských, afgánských a čečenských, po nigerijský Boko Haram. A po skupiny a “osamělé vlky” evropské, ať už rodilých evopských muslimů či arabských a afrických džihádistů cvičených a vyslaných Islámským státem. Jejich součet se odhaduje na až další stoticícovku.

Hillary Clintonová arguentuje z pozice islamofilky

Hillary Clintonová mu odmítla říkat Islámský stát neboť „není ani islámský, ani stát”. Obama jej označil za tajtrlíky z komiksů. Většina západních státníků nad ním mává rukou jako perverzí islámského učení, která s pravým islámem nemá nic společného.

Údaje vycházejí z knihy Roberta Spencera The Complete Infidel Guide to ISIS (Regnery Publishing, Washington DC, 2015), podrobně sledující kořeny, vznik, vývoj, ideologii, politiku a cíle Islámského státu.

To co se dnes děje křesťanům v muslimských zemích, tak to čeká Evropany od muslimských přistěhovalců v budoucnu

„Naše dnešní utrpení je předehrou toho, čím vy, Evropané a západní křesťané, budete trpět v blízké budoucnosti,“ varuje chaldejsko-katolický arcibiskup mosulský Amel Shimoun Nora v srpnu 2014 po vyhnání 30.000 křesťanů z provincie Ninive, kde žili téměř dvě tisíciletí. „Prosím, chápejte nás. Vaše liberální a demokratické principy jsou zde k ničemu. Musíte znovu vnímat naši realitu na Středním východě, protože do svých zemí zvete stále rostoucí počty muslimů. I vy jste v nebezpečí. Musíte přijmout silná a statečná rozhodnutí, i kdyby to protiřečilo vašim principům. Vy si myslíte, že všichni lidé jsou si rovni, ale to není pravda: Islám nekáže, že všichni lidé jsou si rovni. Vaše hodnoty nejsou jejich hodnoty. Jestliže to zavčas nepochopíte, stanete se obětí nepřítele, kterého jste si pozvali domů.“

Potrvzení, že arcibiskup nesýčkuje, přichází od mluvčího IS šejka jménem Abu Malik Anas An-Nashwan:

„Informujeme křesťany všude, že Islámský stát se bude šířit, se svolením Alláhovým. A dostihne vás, i kdybyste byli v opevněných baštách. Takže kdokoli přistoupí na islám, bude mít bezpečí a kdokoli přijme smlouvu dhimmi bude v bezpečí. Ale kdokoli odmítne, neuvidí od nás nic jiného než ostří meče. Muži budou pozabíjeni a jejich děti zotročeny, a jejich majetek ukořistěn. Toto je soud Alláhův a jeho Posla.“

Jestli to pořád bereme jako planý blábol, ne jako upřímný slib, připomeňme si opět, že je lepší mýlit se směrem k opatrnosti než k zanedbání. A jestli stále spoléháme na laskavost a soucit umírněných muslimů, hle co pan Malik Anas sděluje jim, dalším citátem:

„Kdo nepokládá Židy a křesťany za bezvěrce a necítí k nim nenávist, není Muslim.“

A kdo takto přestane být muslimem, víme už, co ho čeká. Kdo spoléhá na pomoc umírněných muslimů, ohrožuje nejen sebe, ale i je.
Islámské zákony v praxi

Těch asi devět milionů okupovaných a dříve umírněných muslimů Islámský stát předělává na muslimy pravé vyhlášením tuctů staronových koránských zákonů, z nichž Spencerova kniha cituje ty nejkoránštější:

- Ženy musí mít zahalené celé tělo kromě tváře a rukou.
- Ženy nesmějí používat make-up nebo sedět na židli.
- Ženy nesmějí odcházet z domu bez mužského doprovodu.
- Muži si nesmějí stříhat ani pomádovat vlasy, ani si je upravovat v „moderním stylu“. (Holičství a kadeřníctví byla zrušena).
- Prodávat šatstvo ženám smějí jen ženy.
- Muži nesmějí nosit nízce posazené džíny.
- Taxíkáři, kteří natahují cenu jsou zloději.
- Zlodějům se amputuje ruka.
- Vyděrači budou ukřižováni.
- Drogy, alkohol a cigarety se zakazují.
- Nepovolují se žádné politické strany nebo ozbrojené skupiny kromě Islámského státu.
- Kdo odstoupí od islámu bude zabit.
- Šaria je jediným právem.
- Zakazují se náhrobky a svatostánky a budou zničeny.
- Za nošení fotbalového dresu je trest osmdesáti ran rákoskou.
- Matky nesmí kojit na veřejnosti.
- Kdo je při modlitbách nedostatečně zbožný nebo vysloví jméno Alláhovo způsobem, který inspektoři Islámského státu hodnotí jako rouhačský, půjde do vězení.
- Za homosexualitu se shazuje se střechy a dobíjí kamením.

Na dodržování dohlížejí a za nedodržování trestají speciální šariátské hlídky. Tresty se konají veřejně, před nadšeným publikem.

IS nachází tisíce fandů mezi evropskou islámskou mládeží. Konečně do toho nudného života v demokracii nabízí nějaké dobrodružství a příležitost k hrdinství. Pro dívky je nadějí konečně pozant opravdické chlapáky. Povzbuzují je k tomu kazatelé jako londýnský Anjem Choudary, který o „ideálním islámském státě“ vyprávěl už předtím, než IS vznikl. V islámském státě bude všeho hojnost, vyprávíval londýnským muslimským puberťákům. Každý dostane slušné bydlení, všichni budou mít dostatek všeho potřebného, káže jako kázával Lenin o zářné budoucnosti socialistického státu.

Jak že se to všechno zařídí? V Islámském státě už se to ví: ukradne se to kafírům, kteří se vyženou nebo zabijí. A z jejich ušetřených a zajatých žen a děvčátek dostanou všichni bojovníci zasloužené sexuální otrokyně. Na jejich kázeň a pokornou poddanost skupinovému znásilňování mnohokrát denně dozírají speciální ženské policejní jednotky přivandrovalých holek ze Západu. Otrokyním se podávají antikoncepční pilulky, aby mohly být znásilňovány denně a neotěhotněly, neboť znásilňovat těhotné je v Koránu zakázáno.

Jezidské ženy, kterým se podařilo uprchnout, popisují takovéto scény:

„Znásilňovali děvčátka až devítiletá či osmiletá. V jednom domě měli zavřeno šedesát žen a děvčátek jako sexuální otrokyně. Od půl desáté ráno si je přicházeli koupit a znásilňovat. Viděla jsem před sebou vojáky ISIS, jak je tahají za vlasy, bijí, a která neposlechla, té omlátili hlavu o zeď. Chovali se jako zvěř... Když vytáhli děvčata ven, znásilnili je, přitáhli je zpět dovnitř a vytáhli si další. Byla to děvčata od osmi do třiceti let... Přežilo jich to nakonec jen dvacet.“

Dezertéři a bojovníci neplnící dokonale rozkazy jsou hromadně popravováni. Kuřáci trestáni bitím: Protestující místní obyvatelé ukřižováváni. Homosexuálové shazování se střech a dobíjeni kamením. Zajatým zahraničním novinářům se usekávají hlavy, jestliže nedodrží podmínky stanovené Islámských státem v říjnu 2014, z nichž stěžejní jsou tyto:

- Deklarovat loajalitu chalifovi.
- Předkládat všechny texty a fotografie ke kontrole „mediálním dozorčím“ Islámského státu před jejich odesláním.
- Nepracovat pro žádnou satelitní televizní síť a nenabízet žádné exkluzivní zprávy.
- Nepracovat pro TV stanice žádných islámských zemí, které se přidaly k útokům na IS.
- Nepodávat žádné zprávy anonymně.
- Nezveřejnit nic bez schválení mediální kanceláře IS.
- Přijmout dozor mediální kanceláře IS s vědomím, že porušení pravidel se trestá.
- Podávat mediální kanceláři IS žádost o licenci a pracovat jen v rámci této licence.

S vyhlášením chalifátu byla v červnu 2014 celému islámskému světu vyslána tato výzva:

„Ujasňujeme muslimům, že tímto vyhlášením chalifátu vstupuje v platnost povinnost všech muslimů skládat slib věrnosti chalifu Ibrahimovi a podpořit ho (Alláh kéž ho zachová). Legalita všech emirátů, skupin, států a organizací se stává neplatnou rozšířením autority chalifátu a přichodem jeho jednotek na jejich území. ...Spěchejte, ó muslimové a sešikujte se kolem svého chalifa, abyste se vrátili k tomu, čím jste dlouhé věky bývali, králi země a rytíři války... Při Alláhovi, jestliže nevěříte v demokracii, sekularismus, nacionalismus a podobné nesmysly a nápady Západu a spěcháte vrátit se ke svému náboženství a víře, pak, při Alláhovi, budete vlastnit zemi a východ i západ se vám poddá. Toto je Alláhův slib vám... Neznáme žádnou legální omluvu, jíž byste obhájili odmítnutí podpory tomuto státu.”

Zkrácením jména na IS a touto výzvou se nový chalífát rozmáchl ze svého dosud obsazeného území částí Iráku a Syrie do celého světa. A otevřel členství džihádistickým bojůvkám roztroušeným v Jemenu, Západní Sahaře, Sudánu, Tunisku, Somálsku, Libyi, Afgánistánu, Pákistánu, Libanonu, Alžírsku a dokonce i Indonésii, Thajsku a Filipínách. Početně i propagandisticky nejcennějším přírůstkem byla obzvlášť krutá banda hrdlořezů nigerijských zvaná Boko Haram, znamenající něco jako “západní kultura je perverze”, která se v roce 2015 přejmenovala na Islámský stát v západní Africe. Z hlediska džihádu směřujícího do Evropy bylo velkou trofejí vyhlášení IS v částech Libye, která se tak stala odrazovým můstkem pro invazi Islámského státu do jižní Evropy.

Spencerova kniha těch bojůvek vypočítává 32 v 15 zemích. Nepočítá do nich „osamělé vlky“ nebo menší skupinky rozsypané po Evropě a Americe a řádící jménem IS, jakou byla osmice listopadových „Pařížanů“.

Odhady počtu ozbrojenců Islámského státu v roce 2015 vypadaly, s bizarně širokým rozestupem, takto:

Podle Pentagonu – 18.000
Podle CIA – 31.500
Podle Syrian Observatory of Human Rights – 50.000 jen na syrském území.
Podle ruského štábu – 80.000 (odpovídající syskému odhadu plus 30.000 na iráckém území).
Podle iráckého vojenského experta Hišama al-Hašimiho – 100.000.
Podle CNN – 106.000
Podle kurdského velitele štábu Fuada Husseina – 200.000.

Vyberme si, která číslice se nám nejvíc líbí.

A americké vojenské vychloubání, že díky jejich náletům se vojsko Islámského státu scvrklo až o 10.000, berme tak, že tento úbytek, je-li nějaký, vznikl odchodem podobného počtu do Evropy v roli zbídačelých uprchlíků, spíš než hrdinskou smrtí pod americkým bombardováním.

V květnu 2015 všechny ty západní amatérské teology „náboženství míru“ napomíná chalíf Islámského státu Abu Bakr al-Baghdadi těmito slovy:

„Islám nebyl nikdy náboženstvím míru, islám je náboženství boje. Ať se nikdo nedomnívá, že válka, kterou vedeme, je válkou Islámského státu. Je to válka všech muslimů, Islámský stát je jen její předvoj. Je to válka muslimů proti neznabohům“.

Na internetových serverech za těch pár let Islámský stát odvysílal na internetu několik stovek uřezávaných hlav, od západních novinářů přes humanitární pracovníky a japonské byznysmany po syrské a irácké vojáky a egypské křesťany pracující v Libyi. Rozzlobil si tím Muslimské bratrstvo, které pokládalo vyhlášení chalifátu za předčasné a časově narušující pokojné pronikání muslimských bratří do mocenských struktur Západu. Ne že by se pohoršovalo nad jeho krutostí. Spíš se obávalo, že Západ se vyděsí a probudí a začne se bránit dřív, než bude obsazen a odzbrojen.

Koncem ledna 2016 se však v arabském listě Al-Shark-al-Ansat vydávaném v Londýně a v egyptské tiskové agentuře Al-Bawaba objevila zprávička, že v Libyi jednají IS, al-Kajda a Muslimské bratrstvo o sestavení společné řídící rady, která by podle návrhu Muslimského bratrstva vytvořila jednotnou islámskou frontu a společnou vládu. Podle arabského listu tyto tři organizace chtějí dát najevo, že všechny islamistické prvky hovoří jedním hlasem a tak chtějí i být vnímany. Agentura dokonce identifikovala jmenovitě třicítku členů Muslimského bratrstva, kteří „velké sjednocení“ řídí.

A hádejme, proti komu se asi sjednocují.

Vyšlo na eurabia.parlamentnilisty.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.