Vážený pane ministře, často přemýšlím o tom, jaký význam a přínos pro společnost má skutečnost, že lékaři - důchodci po 40 až 60 letech činnosti smějí psát recepty pouze pro sebe a své rodinné příslušníky. A nevím proč ČLK každé 2 roky dává potvrzení pro zdravotní pojišťovny k možnosti vystavovat recepty lékařem - důchodcem. (Zaplaťpánbu že smlouva mezi lékařem – důchodcem a pojišťovnou  se uzavírá na neurčito.) Když se zamyslíme “selský rozumem” tak pro zdravotní pojišťovnu je přínosem když se pacient důvěřujicí lékaři - důchodci se zdravotními potížemi obrátí k němu a onen lékař by mu patřičné léky předepíše. Pojišťovna i kdyby předepsané léky uhradila ušetří na tom, že nehradí peníze za výkony provedené lékařem - důchodcem (vyšetření, doporučení a pacient navíc ušetří čas strávený návštěvou zdravotnického zařízení,...). Pacientova návštěva lékaře - důchodce tak pojišťovnám přináší úspory. Nemusíme se bát že ošetření lékařem - důchodcem ohrozí pacienta, protože ze zákona o zdraví lidu a lékařské přísahy každý lékař pracující i nepracující nese odpovědnost za poskytnuté lékařské služby. Kolik by našemu zdravotnictví a zdrav., pojišťovnám ubylo nákladů kdyby lékaři - důchodci neměli omezení v preskripci při poskytování lékařské služby svým známým a bývalým pacientům kteří se na ně obrátí. Věřím, že odstranění diskriminace v poskytování služby lékařů - důchodců proti lékařům pracujícím by bylo přínosem pro zdravotní pojišťovny a celou naši společnost. Také doufám, že s tímto názorem budou souhlasit lékaři pracující i lékaři – důchodci.

MUDr. Bohdan Babinec, CSc.