Současná veřejná debata v naší zemi stále více odráží rozhodnutí skupiny zákonodárců připravit za asistence zahraničních odborníků návrh zákona, který uvede do našeho právního řádu institut eutanazie a asistované sebevraždy. Přestože návrh zákona není dosud vypracován, je na místě pozvednout proti zamýšlenému záměru svůj hlas a varovat před jeho přijetím.

Jsme hluboce přesvědčeni o závažnosti tématu, které se týká kohokoliv z nás, protože každý člověk je ohrožen nemocí, bolestí, opuštěností a smrtí. A také proto se k této diskusi chceme připojit i my.

Eutanázie a asistovaná sebevražda jsou ze své podstaty mravně a nábožensky špatné a měly by být bez výjimek zakázány. Jakýkoli nátlak na umírající pacienty, aby aktivně a úmyslně ukončili život, kategoricky odmítáme.

Stavíme se proti veškerým formám eutanázie – to znamená přímého, uváženého a úmyslného ukončení života – a také asistované sebevraždy – tedy přímé, uvážené a úmyslné pomoci při spáchání sebevraždy. Obojí totiž zásadně odporuje nezcizitelné hodnotě lidského života,
a v důsledku toho je takové jednání ze své podstaty mravně a nábožensky špatné a mělo by být bez výjimek zakázáno.

Posláním lékařů je ochrana zdraví člověka a péče o něj a každý umírající má právo na pomoc jak lékařskou, tak také psychologickou, duchovní nebo sociální.  Eutanázie není ochranou zdraví člověka ani lékařskou pomocí v umírání, ale je přímým, uváženým a úmyslným usmrcením pacienta.  Velice si vážíme toho, že si to lékaři sami uvědomují a mají odpor k uzákonění eutanazie a asistované sebevraždy.

Žádný poskytovatel zdravotní péče nesmí být nucen k tomu, aby přímo ani nepřímo napomáhal pacientům k úmyslné smrti prostřednictvím asistované sebevraždy nebo jakékoli formy eutanázie, zejména pokud je to v rozporu s náboženským přesvědčením poskytovatele.

„Eutanazie a asistovaná sebevražda jsou prohrou pro všechny“ (papež František, příspěvek na sociální síti Twitter, 5. června 2019) a „falešným řešením“ (Benedikt XVI., promluva před modlitbou Anděl Páně, 1. února 2009). Jedná se o zločiny, které nemůže ospravedlnit žádný lidský zákon, a proto vybízíme katolické křesťany a všechny lidi dobré vůle, aby se proti nim postavili. „Takové zákony nejen že nezavazují ve svědomí, ale naopak je zde závažná a jasná povinnost postavit se proti nim odporem ve svědomí“ (sv. Jan Pavel II., Evangeliuem vitae, 73).

Namísto hledání cest k usmrcování pacientů hledejme cesty k podpoře a zkvalitnění paliativní péče a hospiců, včetně těch domácích, a podpoře rodin pečujících o umírající. Celé společnosti a zejména nositelům politické odpovědnosti nabízíme sdílení dobré praxe a spolupráci při formulování legislativy přispívající k integrálnímu lidskému rozvoji.

Čeští a moravští biskupové