O případu Informovala všechna hlavní zpravodajská média, mnoho lidí dojal, odborníky vyprovokoval k novým otázkám. Jakým způsobem gravidní nemocnou léčit? Které medikamenty lze či nelze použít? Takto jsme se zamýšleli v Nemocničních listech č. 1/2016. V následujícím rozhovoru se dozvíte, jak na tento případ s více než ročním odstupem vzpomíná MUDr. Dagmar Seidlová, Ph.D., primářka II. Anesteziologicko-resuscitačního oddělení, kde pacientka ležela tři měsíce.

V jakém stavu jste pacientku přijali na Vaše oddělení?

Pacientka byla na II. ARO přeložena v hlubokém kómatu – vegetativním stavu označovaném jako tzv. coma vigile, kdy nereagovala na zevní podněty. Dýchala spontánně, nebyla schopna žvýkat ani polykat – potravu přijímala pomocí sondy. V té době byla ve 24. týdnu těhotenství.

Přes jaká oddělení prošla?

Po dopravní nehodě byla zdravotnickou záchrannou službou přivezena na Oddělení urgentního příjmu, kde byla vyšetřena, zajištěna a ošetřena. Bylo zjištěno závažné poranění mozku a krční páteře s poškozením míchy. Komplexní resuscitační péče jí byla poskytována na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Brno. Po měsíci, tj. ve 24. týdnu těhotenství, což je považováno za dobu, kdy dítě může přežít, byla přeložena k nám na II. ARO na Obilní trh. Součástí tohoto pracoviště je Perinatologické centrum věnující se péči o extrémně nedonošené novorozence.

Jaká byla prognóza?

Prognóza byla velmi nepříznivá, jestliže se pacient po měsíci v kómatu nezačne probírat, ale hlavně nejeví vůbec žádné známky zlepšování neurologického nálezu, většinou se už z kómatu neprobere.

Víme ale, že Veronika se navzdory nepříznivé prognóze probírat začala, kdy a jak k tomu došlo?

Bylo to ke konci těhotenství, v lednu 2016, když byla 14 dní před porodem. V té době začala Veronika reagovat.

Proč bylo těhotenství ukončeno dříve?

Lékaři udržovali těhotenství od 20. do 35. týdne. Stav pacientky se ve 34. týdnu postupně zhoršoval a bylo vidět, že těhotenství je zátěží, kterou už dál není schopna zvládat. Celou dobu jsme zvažovali risk a benefit jak pro dítě, tak pro matku a v okamžiku, kdy převážil risk matky nad benefitem dítěte, a předpokládali jsme, že podle ultrazvuku takřka dvoukilové dítě bude životaschopné, jsme těhotenství ukončili.

Jaký byl zdravotní stav dítěte?

Chlapeček se narodil zdravý s porodní hmotností 1970 g. Měl ještě nezralé plíce, musel být krátkodobě na umělé ventilaci. Po měsíci si jej převzala do domácí péče rodina bratra pacientky. Nyní je to zcela normálně se vyvíjející roční dítě.

Krátce po porodu se začal zdravotní stav pacientky zlepšovat, jak si to vysvětlujete?

Ano. V průběhu měsíce po porodu, kdy ještě zůstala na našem oddělení, udělala Veronika výrazný pokrok. Na tento fakt existují dva různé pohledy. Jeden, že těhotenství ji tak vyčerpávalo, že se nemohla zlepšovat, a druhý může být úplně opačný – tedy tím, že Veronika byla s dítětem po porodu dále v kontaktu, se začala zlepšovat. Svou roli sehrály jistě obě okolnosti.

Takže postupně už byla schopna reagovat na podněty?

Ano. Byla schopná fixovat pohled, objevila se mimika v obličeji, stiskla ruku, opakovala gesta. Neurologický nález se postupně upravoval, i když ona sama si to samozřejmě nepamatuje. Veronika si začíná vše uvědomovat až od června 2016.

Na lékařské péči se muselo bezesporu podílet velké množství odborníků, jak probíhala spolupráce?

Hlavní oblast péče byla sice v rámci intenzivní medicíny, ale chtěla bych podotknout, že o této pacientce nemůžeme v žádném případě mluvit jenom jako o naší pacientce, tedy o pacientce našeho oddělení, protože na její záchraně se podílela celá řada odborníků různých oddělení (pracovníci zdravotnické záchranné služby, urgentního příjmu, KARIM, pediatři, neonatologové, porodníci, neurochirurgové, neurologové, traumatologové, endokrinologové a další) a jen díky jejich souhře se nakonec podařilo zdravotní stav pacientky optimalizovat. Ale ani tady to neskončilo, protože Veronika byla následně převezena do Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde pokračovala v rehabilitaci a později také do lázní. Její případ byl o dokonalém navázání zdravotnické péče. A nelze pominout práci sociálního oddělení, které se zapojilo do celého systému a pomohlo rodině s nelehkými problémy sociálními a právními.

Mohla mít pozitivní vliv na zlepšení jejího zdravotního stavu také metoda bazální stimulace?

Určitě. Metoda bazální stimulace je využívána u pacientů s těžkým postižením mozkových funkcí a vede ke stimulaci mozku zprostředkováním vjemů z těla. Podařilo se nám do ošetřovatelské péče a bazální stimulace zapojit Veroničinu maminku, která s ní byla každý den v bezprostředním kontaktu několik hodin, a jistě i vyvíjející se a posléze narozené dítě bylo pro Veroniku důležitým podnětem. Souhra medicínské péče a všech těchto faktorů vedla k tomu, že se pacientka začala probírat.

Jak je na tom Veronika dnes?

Dnes Veronika žije v bezbariérovém prostředí domácnosti svých rodičů. Vyžaduje pomoc v základních záležitostech, pohybuje se s dopomocí na vozíku. Co je zásadní – nemá porušený intelekt, komunikuje i telefonicky, trénuje řeč za pomoci logopeda, ale i když denně několik hodin rehabilituje, přetrvávají následky poranění míchy. Se svým synem je ve stálém kontaktu, mazlí a hraje si s ním, a jak sama říká, dělají pokroky spolu.

Tento případ je bezesporu velkou raritou, víme, že obdobné případy, kdy pacientka v kómatu porodí a následně se z kómatu probere, se vyskytují jen v řádu jednotek na celém světě…

Nesporně jde o výjimečný případ, protože většina těchto pacientů se neprobere, nebo dojde např. k úmrtí plodu. Vnímám to jako medicínský úspěch celé nemocnice, na němž má velký podíl ošetřovatelská práce sester.

MUDr. Dagmar Seidlovou, Ph. D., je primářka II. anesteziologicko – resuscitačního oddělení FN Brno a měla pacientku na starosti