Tak nám ten konec světa zase nenastal – řekl by asi Švejk paní Müllerové, kdyby se šťastně dožil dnešního rána. Možná by připojil moudro o tom, že na konec světa není dobré uzavírat sázky, protože kdyby náhodou nastal, nebyla by stejně výhra vyplacena. A kdyby byla vyplacena, nebylo by za ty peníze co koupit. A kdyby bylo co koupit, našinec by si to nejspíš nestihl užít.   

Různé předpovědi konců světa se mohou brát s humorem, ale je na nich i něco vážného. Zvýšené očekávání zániku signalizuje nespokojenost se stavem společnosti nebo rovnou civilizace. Může se v něm zrcadlit zklamání ze stavu věcí, ztráta optimismu, znechucení z politických poměrů nebo nedostatek víry v budoucnost.   

Určitým ukazatelem je počátek našeho věku. Tedy první století, kdy západnímu světu dominovala římská říše. Byla technicky, organizačně a vojensky na výši, ale morálně ve značném rozkladu. Tehdejší křesťané byli zcela bezbranní, ale měli jasno právě v oné morální oblasti. Měli to, co po dvou tisíciletích nazval Václav Havel „mocí bezmocných“.   

Projevilo se to zcela prakticky. Odmítali uznat božství římských císařů. Většina lidí to brala jako trpnou úlitbu a velké osobnosti (jako Seneca) si z toho dělaly opatrnou legraci. Křesťané (stejně jako židé) to ale rázně odmítli a mnozí kvůli tomu byli ochotni trpět. Jejich očekávání konce světa se spojilo s myšlenkou příchodu něčeho nového. V jistém smyslu jim daly dějiny zapravdu. Římská říše se vnitřně rozpadla a přišel nový světový řád. Nebyl to sice Kristův příchod podle jejich představ, ale nový étos to byl.   

Můžeme si položit otázku, nakolik je dnešní doba podobná. Objevují se různá hnutí typu rozhořčených ve Španělsku či okupantů na Wall Streetu. Není to jen reakce na krizi, ale i reakce na morální stav západní společnosti, která je technicky, organizačně i vojensky na výši.   

Kdyby tedy Švejk s paní Müllerovou rozebírali dnešní situaci, možná by dospěli k závěru, že konec světa se sice nekoná, ale cosi zásadního visí ve vzduchu.   

Na vlnách Radiožurnálu by jim se zájmem, ale mírnou skepsí naslouchal Daniel Raus.

Komentář zazněl v pořadu Křesťanský týdeník na stanici ČRo 1 - Radiožurnál

Publikováno se souhlasem vydavatele.